Maniak (Maniac) – Z pohledu psychopata – recenze

CZ  Premiéra: 7.2.2013

V tomto remaku béčkového hororu z roku 1980 hraje Elijah Wood masového vraha a psychopata, který špehuje bezbranné ženy a dívky, a poté co je zabije, tak je skalpuje. Své vlasové trofeje následně přidělává ve svém obchodě s figurínami k jejich hlavám a aranžuje si je do postele, přičemž je samozřejmě nutné likvidovat dotěrné mouchy. Snímek je z 95% natočen z pohledu hlavního anti-hrdiny, což považuji za velice zajímavý nápad.

Neobvyklé zpracování ovšem nemá za následek, že si neužijete Elijaha Wooda. Ve filmu je totiž spousta scén, kdy se dotyčný dívá do zrcadla, případně je viděn v nějakém odrazu nebo zpětném zrcátku. Vypadá vyzáble a nezdravě, hraje velmi dobře, je od pohledu nebezpečný, nepředvídatelný a šílený. Fanynkám Sladkých sedmnáct nebo Pána prstenů, které chtějí vidět svého milovaného Froda, návštěvu kina nedoporučuji. Stejně tak bych varoval útlocitnější povahy, zabiják totiž pohledem neuhýbá, takže se vám dostane brutálního skalpování, zařezávání nože do zad a stahování kůže z obličeje přímo z první ruky.

Hororová atmosféra bohužel kolísá. O napětí je divák částečně ochuzen z toho důvodu, že se děj odehrává v navzájem podobných kruzích (vyhlédnutí oběti, sledování, interakce, vražda, skalp), takže jakmile jeden cyklus skončí a začne další, už je jasné, jak se bude vyvíjet. Mrazení v zádech se dostaví až při sledování krvavého a velice realistického mordování, na které se není zrovna dvakrát příjemné koukat. Z toho důvodu mám trochu problém nazývat film hororem a spíš bych ho označil za psychologickou studii opravdu velmi pokřiveného charakteru. Mnohem zajímavější než vraždění a děj jsou totiž scény z psychopatova příbytku, kde se válí umělé lidské končetiny a v rozích postávají manekýny s přimontovanými uřezanými vlasy, ze kterých ještě teče krev. Tím, že vše sledujeme očima hlavního protagonisty, vnímáme realitu tak, jak ji vnímá on, tedy snově, halucinačně a rozhodně ne realisticky. Figuríny náhodně ožívají a sápou se po svém stvořiteli, který epilepticky těká ze strany na stranu a utápí se v záchvatu šílenství, kdy si povídá sám se sebou, případně se svými milášššky.

Film natočil podle scénáře Alexandra Aji (Maniaka i produkoval) prakticky neznámý režisér Franck Khalfoun. A je to dobrý režisér. Natáčí řemeslně slušně, nekompromisně, má umělecké cítění i jasnou vizi a plní ji beze zbytku. Děj za vizuálně působivou technickou realizací bohužel zaostává. V jeho průběhu se maniak začne sbližovat (skoro až romanticky) s mladou francouzskou fotografkou, která je jeho obchodem okouzlená. Je prakticky jasné, kam tohle bude směřovat. Dle očekávání se snímek také zaobírá zjišťováním, proč se z ústředního psychopata stal psychopat, což činí sérií flashbacků.

Maniak stojí za vidění, protože přes omšelý námět se dočkal profesionálního a nevšedního zpracování. Rozhodně to ale není zábava ve stylu Pátku třináctého nebo jakéhokoli jiného slasheru. Jedná se o divácky náročnou podívanou, ze které vám do skoku rozhodně nebude, která se však do paměti zaryje opravdu na dlouho.