CZ premiéra: 28. 1. 2010
Psycholožka Abigail Tyler (Jovovich) žije v odlehlém městečku na Aljašce. Během své práce narazí na několik lidí s poruchami spánku, kteří uvádějí stejné symptomy a okolnosti, které jejich nespavost provázejí. Za pomoci hypnózy se Abigail dostává do podvědomí svých pacientů a zjišťuje zvláštní věci. Zvláštní, a děsivé. Všechny důkazy nasvědčuji k tomu, že v okolí dochází ke kontaktům s mimozemšťany, k setkáním takzvaného čtvrtého druhu, který podle stanovené stupnice kontaktů s cizími bytostmi značí únos.
Oblíbené téma konfrontace s civilizací pocházející z jiných galaxií nabízí film v celkem zajímavém zpracování, které se pohybuje na hranicích mezi dokumentem a thrillerem, a obsahuje i některé prvky vídané spíše v hororech. Příběh samotný vychází ze skutečné události, a v průběhu se objeví i některé autentické záběry, které Abigail Tyler pořídila během terapií za použití hypnózy.
Právě skutečnost, že film popisuje skutečné události, vytváří velkou část depresivní, stále houstnoucí atmosféry a zabraňuje divákovi, aby nad celou věcí jen mávl rukou jako nad výmyslem scénáristů. Pokud patříte mezi fanoušky seriálu Akta X, představte si jednu epizodu natočenou jako celovečerní film, a uděláte si dobrou představu, jaké postupy snímek využívá. Je plný tajemství a staví především na podvědomé hrůze lidí ze všeho, co nejde racionálně a srozumitelně vysvětlit.
Všechno pak probíhá za procesu postupného získávání dalších a dalších důkazů, objevují se zastrčené vzpomínky lidí, kteří si náhle vybavují nejděsivější okamžiky svého života a následně se ocitají v nejlepším případě psychicky na dně, v případě horším si odnášejí skutečně trvalé následky. Z tajemných jevů samotných pak ve filmu moc neuvidíte, což se rovněž kladně podílí na výsledném efektu.
Vzpomínané události se tu promítají pouze formou kratičkých střihů, nebo jen jako vyprávění zhypnotizovaných osob. Do toho přichází místy dost strašidelné efekty, které terapii provázejí a jsou stále horší. Snímek dokáže děsit, ale nedělá tak konkrétně, nýbrž čistě abstraktně a jako cíl si vybírá ochotu diváka připustit, že podobné věci skutečně existují.
Pro sebe celkem netypickou roli tu vytvořila Milla Jovovich a docela překvapivě se s ní vypořádala dobře. Za prvé, skvěle se sem hodí jak vzhledem, tak vystupováním a působí naprosto přirozeně. Dobře zvládá i pozdější scény, kdy se její hrdinka sama propadá na žebříčku psychické rovnováhy stále níž. Většina dalších postav tu představuje spíš vedlejší úlohy, a celkově dobře ladí s celkovým laděním snímku.
Divák se také dozví, že všechny vystupující osoby mají své reálné předlohy a dostane se mu i krátkého vyjádření, jak která z nich žije v současnosti a jak se postavila k natáčení filmu. Ze strany tvůrců celkem dobrý tah, opětovné prohloubení dokumentární roviny filmu. Kromě toho si pozornost zaslouží i vpravdě geniální způsob, jakým se rozhodli udržet diváka v pozornosti nejen do konce filmu, ale i poslední minuty závěrečných titulků.
Snímek Čtvrtý druh se bezesporu povedl, byť má podobný problém jako některé jiné filmy využívající temnější atmosféru – její vybudování chvíli trvá, a proto má především první polovina snímku pomalejší rozjezd, na který ale s přibývajícími minutami zapomenete. A po odchodu z kina se můžete sami sebe ptát, jestli je pravda skutečně tam někde venku. Protože vzhledem k tomu, kolik důkazů o setkáních s mimozemšťany film nabízí, se dá jen obtížně nad celou záležitostí jen pobaveně zavrtět hlavou a vrátit se do naší krásné, útulné reality, kde můžeme všechno vysvětlit pomocí vědy a techniky.
80%
Režie: Olatunde Osunsanmi
Hrají: Milla Jovovich, Elias Koteas, Will Patton, Corey Johnson, Enzo Cilenti, Hakeem Kae-Kazim
USA, 2009, 98 minut
Napsat komentář