Yamato – loď smrti (Otoko-tachi no Yamato) – Recenze

YamatoPíše se rok 2005 a blíží se šedesátileté výročí zániku největší bitevní lodi všech dob, japonského pancéřového obra jménem Yamato. Den předtím přichází do přístavu mladá dívka, která se touží podívat přesně na místo, kde se loď potopila. Jediný, kdo jí tam neodmítne zavést, je jeden z těch, kteří zkázu lodi přežili. Během cesty se v mysli starého muže znovu odehrávají staré příběhy různých členů posádky a především průběh poslední akce, které se bitevní loď účastnila. Vzpomínky začínají ve chvíli nalodění na ocelový kolos v době, kdy japonská armáda a námořnictvo drtivě postupovaly Pacifikem a drtily veškerý odpor. Nácviky bojové pohotovosti záhy vystřídají bitvy s americkými letadly, dochází k prvním ztrátám v řadách posádky. Válečná štěstěna se postupně obrací k Japoncům zády, a námořníci nemají klid ani na pevnině. Americké bombardéry drtí japonská města přívalem bomb, a otevřeně se začíná mluvit o tom, že válku nelze vyhrát. Yamato je nakonec vyslána na jasnou sebevražednou misi. Doplout bez leteckého krytí k ostrovu Okinawa a zde bojovat do zničení sebe nebo nepřátel. Během cesty ji však odhalí americká letadla a nadchází čas posledního boje. Obrovská loď dostane zásahy bombami a torpédy a potápí se. Většina posádky jde ke dnu spolu s ní. Ti, kteří přežijí, se pak ocitají v nezáviděníhodné situaci – jejich kamarádi zemřeli, a na ně samé okolí pohlíží dost nepřátelsky, právě proto, že zrovna oni si dovolili zánik lodi přežít. V těchto vzpomínkách dopluje stařec s dívkou na místo potopení. Zde dívka symbolicky vysype do vln popel svého otce, který také zkázu lodi přežil.

yamato3Japonský válečný film s prvky hraného dokumentu, který se snaží co nejvěrněji zobrazit kariéru a zánik obří bitevní lodi. Ta vznikla kompletně na počítači, a vypadá skutečně monstrózně. Pohledy na kolos plující oceánem vypadají skutečně neuvěřitelně a třebaže iluze není úplně dokonalá (hlavně v provedení hladiny moře), může si divák názorně udělat představu o tom, jak podobný bojový stroj vlastně vypadal. Vrcholem snímku je pak jednoznačně poslední bitva s americkým letectvem. Jde o strhující podívanou, plnou krvavých efektů zranění, kde není místo pro hrdinství a hlavní postavy jedna za druhou umírají, zasaženi dávkou z kulometu nebo střepinou bomby. Přes svou značnou délku zůstává snímek výborně sledovatelný, tvůrcům se počet hluchých míst podařilo eliminovat na minimum. Kvalitu filmu snižují pouze dvě věci. Jedna z nich plně padá na vrub evropského diváka. Japonci nám zkrátka připadají všichni stejní, což tady vynikne obzvlášť. Námořníci nosí stejné uniformy a stejný, krátký sestřih vlasů, a divák se v nich občas orientuje dost těžko. Věc druhou pak spáchali koumáci v naší vlasti a týká se dabingu. Ten se naprosto nedá poslouchat. Celý film namluvilo odhadem pět lidí, a pomalé, vážné hlasy se k japonským námořníkům naprosto nehodí. Dále na frak dostává nejen odborná terminologie, ale i čeština samotná. Postavy občas říkají naprosto nesmyslné věty, které neodpovídají tomu, co se ve filmu děje. Dabing skutečně nebrat!

Za pozornost ve filmu stojí důmyslně použité originální záběry, které překlenují časové úseky mezi jednotlivými epizodami filmu. Nechybějí tam takové věci jako pohled kamery umístněné na letadle, které útočí na pozemní cíle.

Režie: Junya Sato
Hrají: Shido Nakamura, Yû Aoi, Tatsuya Nakadai, Shinobu Terajima, Kayoko Shiraishi, Hiroshi Katsuno, Eiji Okuda
Japonsko, 2005

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *