Torpedo Run – Rodina uprostřed námořní bitvy – recenze

Americká ponorka Grayfish operuje v roce 1942 v jižním Pacifiku. Její velitel, Barney Doyle (Ford), dosahuje značných úspěchů při útocích na japonská plavidla, nicméně jeho myšlenky jdou poněkud jiným směrem. Před válkou žil spolu s rodinou ve filipínské Manile, kterou obsadila nepřátelská vojska – od obsazení města nedostal o své manželce a dceři žádné zprávy.

tr_1

Ponorka dostává z velitelství zprávu, že se v její oblasti nachází letadlová loď Šinaro, která vedla útok na Pearl Harbor. Součástí jejího doprovodu je také další plavidlo, sloužící jako štít a vezoucí zajatce z Filipín. Zpráva pro ponorku obsahuje také informaci, že Doylova rodina se na ní nachází rovněž. Doyle navzdory radám svého prvního důstojníka Sloana (Borgnine) vypálí torpéda, která ale zasáhnou právě loď se zajatci. Vzhledem k přítomnosti japonských torpédoborců je navíc záchrana trosečníků nemožná. Po ohlášení průběhu boje dostává Doyle doporučení, aby se vrátil do přístavu. Namísto toho ale vpluje do Tokijského zálivu, kde kotví Šinaro. Úspěšně prokličkuje minovým polem a znovu nepřítele napadne. Ani tentokrát však nemá úspěch, neboť jeden z torpédoborců cíleně vjede do dráhy torpéd, aby zachránil důležitější loď. Po návratu na základnu se Sloan dozvídá o svém povýšení na kapitána a převelení na novou ponorku. Namísto toho přemluví svého nadřízeného, aby dal Doylovi další šanci se Šinaro a sám zůstává ve funkci prvního důstojníka. Grayfish operuje společně s další ponorkou a nakonec se s nepřítelem střetne za silné mlhy. Utrpí poškození, v jehož důsledku nefunguje periskop. Posádka proto vypálí naslepo a stane se terčem útoku doprovodné lodi. Ponorka klesne na dno, jejího přemožitele však vzápětí potopí druhá americká loď. Ta následně zachrání většinu posádky a Doyle se Sloanem se přes periskop mohou podívat na výsledek svého útoku – Šinaro se v plamenech potápí.

tr_2

V našich končinách nepříliš známý ponorkářský film, nominovaný v roce 1958 na Oscara za zvláštní efekty. Nabízí slušné množství bojových scén v podobě útoku na lodě nepřítele a následnou snahu Japonců ponorku zničit. Úroveň technického zpracování je poplatná době svého vzniku, zcela mi uniklo např. použití reálného válečného záběru při potopení plavidla v úvodu filmu. Ve všech ostatních případech jsou totiž identické scény natočeny s modely, tudíž odpadá nepříjemný problém s odlišnou (rovná se nižší) kvalitou autentického záběru. Snímek divákovi předkládá dvojici ústředních postav. Kapitán Doyle sice představuje výborného a schopného důstojníka, na druhé straně ho velmi poznamenal osud rodiny. Nejprve nevěděl, co s s ní stalo, následně se pak podílel na jejím expresním poslání na mořské dno (ve filmu není žádný náznak toho, že by kapitánova žena a dcera potopení přežili). Po tomto zážitku nepřekvapí, že velitel ponorky je psychicky a fyzicky vyčerpaný.

tr_4

Na druhé straně stojí důstojník Sloan, čekající na své vlastní jmenovaní velitelem. Svému nadřízenému a kamarádovi v jedné osobě věří natolik, že ho podrží před velitelem a odloží své vysněné převzetí vlastní ponorky. Namísto toho se s pro bojovou službu pomalu odepsaným Doylem účastní další plavby s cílem potopit letadlovou loď a dokonce sám tuto misi obhajuje. Celkově se tak stává, především ve druhé polovině, tím sympatičtějším z ústřední dvojice. A navíc jde o jasný důkaz, že Borgnine nehrál celý život jen šílené a nebezpečné staříky. Film jako takový se sleduje dobře a v rámci snímků s tématikou vojenských ponorek se rozhodně neztratí.

Obě ústřední plavidla v ději jsou fiktivní. Žádná ponorka jménem USS Grayfish v americkém loďstvu za II. světové války nesloužila a stejně tak neexistovala japonská letadlová loď Šinaro.

Hodnoceni: 70%

Režie: Joseph Pevney
Hraji: Glenn Ford, Ernest Borgnine, Dean Jones, L.Q. Jones, Philip Ober, Robert Hardy, Al Freeman Jr., Robert Reed
USA, 1958, 98 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *