Jak jsem byl na Městu Ember
V pátek se konala projekce filmu Město Ember pro novináře. Původně měl být tento text recenzí, ale při jeho čtení pochopíte, že pokud nejste Mirka Spáčilová, recenzi z projekce nevykřešete ani náhodou.
Shrnutí děje filmu:
Zemi zasáhla blíže nespecifikovaná katastrofa. Nedá se nic dělat, lidé se musí na 200 let schovat do podzemí. Aby za tu dobu nezapomněli, že nějaké ´nahoře´ existuje, dostanou bezpečnostní schránku, která se právě za těch 200 let otevře. Ale jak už to tak bývá, schránka se ztratí.
Přibližně v době, kdy se lidé mohou vrátit, se odehrává příběh Doona a Liny. Právě proběhl Den Rozřazení: všichni, kteří právě dokončili školu si vylosují své zaměstnání, ve kterém budou po zbytek života. Doon se bude starat o trubky, které vedou z Generátoru. Ten je nejdůležitější věcí ve městě Ember, protože když dojde elektřina, nebude světlo. Žádné.
Právě v tuhle chvíli vypadl proud. Ne jenom v kině, ale v celém komplexu. Nastala tma jako ve filmu. Že by to bylo schválně? Není to třeba skutečně konec filmu a zbytek bysme si měli prožít sami? Z filmu se stává divadlo...
Nebo je to jen reklamní tah, abysme o Městu Ember psali víc. V tom případě jsem opravdu rád, že něco podobného nezkusili při projekci Monstra.
