Sherlock

Steven Moffat má hodně práce. Produkuje a píše scénáře pro Doctora Who a napsal scénář k Spielbergovu animovému Tintinovi. Ale asi si myslel, že toho má pořád málo, protože pod svá bedra přijal další seriál. Reimaginaci klasického viktoriánského hrdiny, asi nejslavnějšího detektiva v literatuře. To, že seriál vznikl, má určitě co dělat s úspěchem Sherlocka Holmese od Guye Ritchieho, ale Moffat rozhodně neopisuje.
Doktor Watson se právě vrátil z války v Afghanistánu (je zajímavé, že Moffat nemusel měnit místo konfliktu, ze kterého Watson přijel) a hledá slušné ubytování. Přítel ho seznámí s Sherlockem Holmesem, podivínem, který se živí jako policejní konzultant a patří k nejgeniálnějším lidem na světě. Společně pak řeší nejrůznější případy. Samozřejmě, ani tentokrát nemůže chybět Sherlockova nemesis, Moriarty.


Potud se literární předloha shoduje se seriálem. Teď ke změnám: odehrává se v současnosti, Sherlock nefetuje (do rauše se dostává pomocí nikotinových náplastí), Watson není povídkář, ale Holmesův věrný blogger a… to je v podstatě všechno. Moffat a Mark Gattis (spoluautor seriálu) k reimaginaci přistoupili s úctou, jakou si originál zasluhuje. Dokonce i současný Londýn, díky nejrůznějším filtrům a kamerovým hrátkám, neztrácí nic ze atmosféry, která ho v díle A.C. Doylea obklopovala.
Změnil se přístup. Sherlocka policisté považují za nebezpečného psychopata, ale potřebují ho. Perfektně to vyjádří jedna z policistek, když Watsona před Sherlockem varuje a v podstatě mu řekne, že kdyby Sherlock mrtvoly nezkoumal, nejspíš by je vyráběl. Ani Moriarty není tím geniálním gentlemanem se slabým smyslem pro morálku. Genialita mu zůstala, ale jinak z něj tvůrci udělali  vyšinutého jedince, který je ochotný z nudy rozpoutat v Londýně řadu teroristických útoků.

Naprosto bezchybný je ale styl, v jakém jsou nová Sherlockova dobrodružství natočena. Potěší totiž nejen fanoušky původních románů, ale také lidi, kteří o Doyleovi nikdy neslyšeli. Poprvé navíc můžeme Holmesovi analytické schopnosti sledovat přímo za běhu, protože autoři v postprodukci přidávají nejrůznější triky, kterými se divákům snaží přiblížit mysl detektivního génia. Příklad: U těla je nalezené nedopsané slovo. Sherlock na něj zírá a vedle něj se objeví to slovo přidané v postprodukci, visí volně ve vzduchu, a projíždí nejrůznější možné kombinace včetně slovníkových významů. Drobnost, která zahřeje u srdce. 
Zatím vznikly tři epizody, na příští rok se plánuje stejně dlouhá druhá série. Bohužel se nedá říct, že by byl Sherlock tak kvalitní, jak to z dosavadního popisu vyplývá. Zatímco první epizoda „Studie v růžové“ (odkaz na název prvního příběhu, který Doyle napsal) je osvěžující a svým zpracováním až vizionářská, nedá se totéž říct o epizodě druhé. Ta je upachtěná a po všech stránkách slabá. Třetí epizoda, v níž Moriarty terorizuje Londýn, je o hodně lepší, ale kvalit první nedosahuje. Nezbývá než čekat, co přinese druhá série.

85 procent

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *