Rukavice s čepelemi, slušivý svetřík, zašlý klobouk a popálená tvář. Takové jsou nejznámější atributy jedné z ikon filmového hororu, Freddyho Kruegera. Freddy se divákům poprvé představil v roce 1984 a od té doby je bavil v sedmi filmech, jednom seriálu a střihl si i zajímavý cross-over, kde zkřížil zbraně s jiným známým psychopatem, Jasonem z Pátku třináctého. Jeho působení, podpořené cynickým humorem a spoustou hlášek si získalo tisíce nadšených fanoušků a zřejmě nedalo spát nejen teenagerům v jednotlivým snímcích a epizodách, ale i filmovým producentům. Zkrátka a dobře, podobně jako relativně nedávno jeho žánrový kolega Michael (Halloween) se i Freddy dočkal resuscitace a vrací se do Elm Street ve Springwoodu, aby pokračoval ve svém krvavém řemesle.

Nová Noční můra není dalším přírůstek k dílům již natočeným, nýbrž remakem původního filmu a tedy i pokusem celou sérii restartovat. Svého předchůdce v hrubých obrysech kopíruje docela přesně, najdete tu i některé známé scény a situace v novém podání, navíc je tu patrná snaha pospat divákovi okolnosti, které vedly ke zrodu hlavního anti-hrdiny. Příběh samotný je díky tomu komplexnější a svým způsobem i jasnější než v originální verzi.

Zřejmě nejsložitější úkol celého projektu, nahrazení fanoušky milovaného Roberta Englunda coby Freddyho, vzal na svá bedra Jackie Earle Haley. Zkušenost s hraním vyšinutých jedinců mu rozhodně nechybí (viz Rorschach ve Snyderově filmu Watchmen) a snahu jít ve šlépějích svého předchůdce mu nemůžu upřít, jenže výsledek zůstal někde na půl cesty. Freddy je zkrátka jen jeden, a tenhle nový stále zůstává pouhou imitací, kopií zůstávající o úroveň níž. Tento dojem je navíc podpořen i maskou, jejíž vzhled nepovažuji za zrovna šťastně zvolený. Nic z toho ale nemění fakt, že Haley předvádí suverénně nejlepší výkon ze všech. Ostatní postavy jsou ztvárněny, jak se ostatně dalo čekat, vesměs neznámými herci a herečkami a jejich úkol spočívá především v tom nechat se zabít během Freddyho snových hrátek.

Děj samotný pak jde přesně ve šlépějích původního filmu. Freddy řádí, jeho obětí přibývá, přeživší bojují se stále rostoucí ospalostí všemi dostupnými prostředky, postupně odhalují děsivý příběh z minulostí a hledají způsob, kterak se s přízrakem ze snu definitivně vypořádat. Natočené je to docela dobře, film neobsahuje zbytečné nezáživné pasáže a drží si až do konce poměrně slušné tempo. Na první pohled to vypadá docela dobře, ale pokud se právě těšíte na jeden z těch lepších remaků, bohužel vás musím zklamat.

Co na filmu opravdu zamrzí je skutečnost, že prakticky postrádá jakékoliv krvavé efekty, jimiž se původní verze rozhodně nebránila. Pro dnešní teenagery (na jejichž peněženky spoléhali tvůrci nejvíce) se už zřejmě krev nehodí. Za své vzala i atmosféra, kterou originální Noční můra bezesporu měla. Přepracování klasického hororu se víc než čemukoliv jinému podobá těm druhořadým žánrovým snímkům, kterých pro DVD účely vznikne rok co rok minimálně deset. Tedy rutinně pojatý slasher, jehož hlavní devizou je známé jméno. Tvůrcům tu nešlo o to představit Freddyho v moderním kabátě (tedy, svetru…), ale pouze využít zavedenou značku a doufat, že ta sama o sobě přitáhne nějaký ten dolar zisku. Právě ona všeobjímající průměrnost zamrzí na celém filmu úplně nejvíc.

Divákovi, který si tuhle Noční můru pustí, se dostane všední podívané, přesně odpovídající soudobé nenáročné hororové podívané pro mladší generaci. Ano, přesně stejný typ zábavy nabízela i původní verze, jenže v té době zase tolik jiných alternativ v rámci žánru neexistovalo. Dnes panuje situace naprosto odlišná a film tak nemá prakticky nic, čím by mohl výrazně zaujmout či dokonce nějak přežít déle než několik týdnů po uvedení. Skalní fanoušek nejspíš odejde zklamán, člověk, kterého Freddy doposud z nějakého důvodu míjel, si žádný výrazný zážitek neodnese a na většinu snímku zapomene hned druhý den.

Jak tedy celou záležitost hodnotit? Jako pouhý průměr. Jackie Haley by si zasloužil vlastního jednorázového vraha nevinných teenagerů v takovém filmu, který nebude zbytečně svázán s nějakým již natočeným počinem. Slabina nové Noční můry tkví právě v tom, že absolutně nemá šanci překonat svůj vzor a působí tak dojmem parazita, který se pokouší přiživit na svého času velmi slavném jméně a vyždímat z něj pár zelených papírků. A i kdybych se dokázal oprostit od skutečnosti, že jde o remake známého filmu, zůstal by pouze jednorázově použitelný druholigový horor, jehož zhlédnutí sice nic nepokazí a ukrátí dlouhou chvíli, ale tím jeho klady končí.