Jedna z méně známých her Williama Shakespeara si hledala cestu na česká plátna téměř dva roky. A dá se říct, že ji vlastně našla jen částečně (moc lidí tu projekci nevidělo), ale to není důvod, abychom si o režijním debutu Ralpha Fiennese neřekli něco bližšího.

Coriolanus je římský generál, který bojuje proti národku Volků pod vedením Aufidia (Gerard Butler). Po posledním vítězství se stane hrdinou římské republiky a má šanci stát se konzulem. Potíž je v tom, že Coriolana nenávidí prostý lid a on jimi opovrhuje a považuje je za bezpáteřní chátru (v čemž má v podstatě, alespoň co se filmu týče, pravdu). Přestože se odmítne plazit před obyčejnými lidmi, aby získal jejich podporu při volbě, dokáže ji získat svým hrdinstvím. Toho se zaleknou “zástupci lidu”, tribunové, a ze strachu o své posty obrátí “chátru” proti Coriolanovi. Dojde ke konfliktu a Coriolanus je vyhnán. Z nenávisti se spojí se svým úhlavním nepřítelem, Aufidiem, a plánuje pomstu na Římu.

Film vypráví v podstatě o tom, k jaké tragédii dojde, když se střetnou tvrdohlavý muž a bezhlavá ulice (poučení, které by si měli vzít k srdci všichni účastníci demonstrací – položit si otázku, za koho vlastně demonstrují, protože jakkoliv demonstrantům nechybí nadšení, téměř vždy postrádají vlastní vůli). Je to silný, tragický příběh, který si jistě zasloužil zfilmovat.

 Ale jinak. Coriolanovi, snad právě díky tomu, jak je jeho podtext neustále současný, často původní Shakespearův jazyk nesluší. Hercům, jakkoliv skvělým, podtrhává nohy nepřirozenost textu a nutí je k odříkávání divadelních replik v moderních, realistických kulisách. A je to možná ta nerealističnost, která zadupává do země i scény, který by měly mít hluboký dramatický a emociální efekt, ale přitom se přejdou jakoby bez povšimnutí (např. když se Řím dozví, že se jejich největší vojevůdce postavil proti nim).

Navíc film používá nesrozumitelné až nepochopitelné zkratky. Nevím, kolik z toho vynechal Shakespeare a kolik scénárista John Logan, ale určitě si to zjistím. “Homosexuální” dialog mezi Coriolanem a Aufidiem pak rozesmál celé kino, byť si nejsem jist, nakolik za to mohl dialog sám a nakolik překlad titulků. Závěr filmu působí uspěchaně a vůbec se mi nelíbil, i když chápu, že zrovna tady se autoři filmu od Shakespeara nemohli příliš odchýlit.

 Coriolanus byl laciný film. Je to na něm poměrně vidět. Používá rozklepanou kameru i tam, kde by se víc hodila majestátní filmovost. Úplně vynechává vojenské tažení (= odplatu) Coriolana vůči Římu, na které nejspíš nezbyly peníze. Ale to jsou všechno podružnosti, které by nebyl problém odpustit, kdyby zbytek fungoval tak, jak měl (resp. tak, jak mně by se líbilo).

Je mi to líto. Na Coriolana jsem čekal dva roky. Rozhodně se nedá říct, že je to špatný film. Jen by mu nejspíš víc slušela forma televizní minisérie, kde by bylo možné lépe prozkoumat všechny charaktery, a daleko volnější adaptace.

Poznámka na závěr: Gerard Butler je vyšší a daleko mohutnější než Ralph Finnies, který ale dokáže do kamery vrhnout pohled tak naplněný zlobou, nenávistí a touhou po pomstě, že by i těch 300 Sparťanů nejraději zalezlo za hradby.