Žena v černém (The Woman in Black) – Potter a duchové – recenze

CZ Premiéra: 23.2.2012

Daniel Radcliffe hraje v tomto hororu mladého nadějného advokáta, který přijede někdy okolo roku 1900 do malé vesničky, kde má vyřešit pozůstalost zesnulé hraběnky. Její rezidence se nachází jak jinak než daleko od vesničky uprostřed lesů na opuštěném ostrově obklopeném bahnitým močálem. A kupodivu tu straší. Vesničanům se totiž zjevuje tajemná postava v černé kápi a zabíjí jejich děti. A není to Voldemort…

Po dlouhé době jde do kin duchařský horor, který není remakem japonského hororu, ale klasického britského televizního filmu z roku 1989. Je od režiséra Jamese Watkinsona, jehož předchozí film Jezero smrti byl nad očekávání dobrý. Oproti němu je ale Žena v černém horší, má horší scénář, je nudnější a teče v ní o mnoho méně krve (respektive skoro žádná).

Hlavní problém tkví v tom, že první polovina celkem devadesátiminutového snímku je dost nudná a hlavně naprosto postrádá atmosféru. Napětí tvůrci nahrazují mizernými a lacinými lekačkami (těmi, u kterých přesně víte, kdy přijdou, ale pak se stejně leknete, protože scéna je doprovázena příšerně hlasitým a většinou nepříjemným zvukem, místo toho, abyste se lekli, protože jste to nečekali). Podařené dobové kulisy a chmurná tvář hlavního hrdiny je to jediné, co vám bude dělat společnost. A pak pár vedlejších postav, např. Ciarán Hinds nebo jeho žena, která je patrně blázen, protože se o své psy stará, jako by to byly děti. Anebo by to mohlo být tím, že skrze ni promlouvá její mrtvý syn a ona jeho vzkazy vyškrabává nožem do stolu, ehm.

Asi nejlepší částí celého filmu je zhruba patnáct minut někde uprostřed, kdy se odehrává zajímavá hra na téma Daniel Radcliffe versus strašidelný dům. Velmi silně to připomíná duchařské hrátky z Pokoje 1408. Také přitom není úplně jasné, zda v domě opravdu straší, zda nemá hlavní hrdina pouze halucinace, jestli si z něj někdo neutahuje nebo co se to tam vlastně děje. Nejdůležitější ale je, že to na rozdíl od zbytku filmu funguje z hlediska napětí a atmosféry. Otázkou je, jestli se vám kvůli tomu vyplatí vydržet tu třičtvrtěhodinku nudy předtím…

Radcliffe hraje dobře. Je sice trochu zvláštní, že postava jeho věku má asi šestiletého syna, ale to naštěstí není předmětem diskuze. Vypadá jako hrdina z něčeho od E. A. Poea (však se tu taky několikrát objeví havran), přitom se však jedná o adaptaci románu Susan Hillové. S černými vlasy a bledou tváří do lokalit zapadlé vesničky zahalené mlhou lehce zapadne, takže ani nevadí, že nemá brýle ani jizvu na čele. Jen jednou jsem se podivil tomu, proč se ty obrázky v novinách nepohybují, ale to bylo někde na začátku a navíc jde o věc naprosto irelevantní. K jeho výkonu jinak nic moc namítnout nelze, snad akorát že v první polovině mi přišel poněkud mdlý. Což nemusí mít nic společného s jeho výkonem, možná tak ta postava byla napsaná. Scénář totiž obecně nepatří k nejlepším.

Výsledkem je průměrný horor, který se sice tváří jako ty lepší duchařské horory ve stylu Sirotčince nebo Těch druhých, ale na to, aby se jím stal, by se musel snažit o dost více.