Železná lady (The Iron Lady) – Rázná to žena – recenze

Hodnoťte film

CZ Premiéra: 1.3.2012

Britská režisérka Phyllida Lloyd (Mamma Mia!) natočila film o Margaret Thatcher. Nikoli však o životě Margaret Thatcher, což je rozdíl. Její film Železná lady tak nepřipomíná klasická životopisná dramata, ale zcela normální obyčejné drama o životě jedné neobyčejné staré dámy s občasnou retrospektivou do minulého století.

Životopisné filmy jsou většinou vyprávěny chronologicky, tady se ale děj odehrává z většiny v současnosti, kdy je Margaret 87 let. Žije v luxusním apartmá, kde je o ni postaráno, kde přijímá různé návštěvy včetně své dcery, podepisuje knihy a podléhá senilitě i zhoršujícímu se duševnímu stavu, takže se občas vedle ní objeví nějaká halucinace v podobě několik let mrtvého manžela (velmi dobrý Jim Broadbent ) nebo skotačících dětí. A občas se dostane do situace, která v ní vyvolá nějakou vzpomínku, takže děj pak na chvíli přeskočí do čtyřicátých let, kdy pomáhala otci v obchodě s potravinami, do šedesátých let, kdy působila jako poslankyně v Dolní sněmovně, nebo do let osmdesátých, kdy byla předsedkyní vlády.

Především je třeba zdůraznit, že v hlavní roli uvidíte Meryl Streep, která je vynikající. Celý film stojí na jejím výkonu a na práci maskérů, kteří ji dokázali přetvořit do podoby téměř devadesátileté stařenky. Však jsou také masky i Meryl Streep nominovány na Oscara. Bohužel výkon hlavní představitelky je asi také to jediné, kvůli čemu se vyplatí film vidět.

Téměř všechny scény ze současnosti totiž nejsou z příběhového hlediska ničím zajímavé a film drahnou dobu připomíná spíš exkurzi do života bohaté stárnoucí důchodkyně, která náhodou bývala političkou. Mnohem zajímavější jsou tudíž časté flashbacky mapující Margaretinu politickou činnost nebo začátky kariéry (kdy ji hraje jiná herečka). Bohužel je velká škoda, že takové zlomové momenty jako válka o Falklandy nebo dělnické demonstrace jsou zde smrsknuty na pouhé několikaminutové úseky a slouží jen jako pozadí k úplně jiným věcem. Ve filmu se tím pádem téměř nevyskytují momenty, které by stálo za to si pamatovat, nebo na jejich základě snímek někomu doporučit. Přitom klidně i dvacetiminutovou vášnivou politickou diskuzi o vážných rozhodnutích bych sledoval mnohem radši než to, jak si hlavní hrdinka vyklízí šatník.

Přesto, že Margaret je ve filmu zobrazena jako tvrdohlavá, drsná, odhodlaná, rozhodná a ne zrovna dvakrát příjemná či sympatická žena, atmosféra filmu není nijak zvlášť hutná, kromě jedné scény, kdy Margaret pošle domů celý výbor, protože jeden z členů přijde na schůzi nedostatečně připraven. Ta scéna byla super. Bohužel je jediná v celém filmu a podobné okamžiky, kdy se vám na chvíli zastaví dech, ve filmu nejsou. S tím trochu souvisí problém režisérky natočit pořádně nějakou seriózní scénu, mnohem lépe jí jdou některé odlehčené momenty. Právem jí však patří uznání, že docela dobře zvládla režii filmu, který je na rozdíl od jejího předchozího filmu žánrově diametrálně odlišný.

Film se vyplatí vidět, pokud jste zvědaví na herecký koncert Meryl Streep a na to, jak moc věrně dokázala napodobit gesta, artikulaci či tón hlasu skutečné Margaret Thatcher. Na to, abyste získali základní informace o této důležité britské osobnosti, film postačí, jako biografické drama ale moc dobře nefunguje a nějaký hlubší přehled politicko-historických událostí si z něj také neodnesete.

Hodnoceni: 60%

Režie: Phyllida Lloyd
Hraji: Meryl Streep, Jim Broadbent, Anthony Head, Richard E. Grant, Olivia Colman, Roger Allam, Julian Wadham, Harry Lloyd
Velká Británie, 2011, 105 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *