Zatímco spíš (Mientras duermes) – Jste doma sami? – recenze

CZ Premiéra: 5.4.2012

Tento španělský psychothriller (rozhodně ne horor, jak se můžete dočíst na různých webech) natočil režisér Jaume Balagueró, který ale má už několik hororů za sebou, včetně obou dílů REC. Při jeho sledování jsem si mnohokrát vybavil asi dva roky starý snímek s Hilary Swank Intimní past, kde se coby nájemnice prostorného bytu seznámila se sympatickým domácím, ze kterého se následně vyklubal úchyl, který ji denně šmíroval dírkami ve zdech, procházel se v noci po jejím bytě a čistil si zuby jejím kartáčkem. Námět filmu Zatímco spíš vypráví téměř o tom samém, ale tentokrát z pohledu šmíráka.

Intimní past především rozhodně nebyl dobrý film. Zatímco spíš je o dost lepší, vlastně se jedná o lehký nadprůměr. Jde o to, že v Barceloně v nějakém luxusním bytovém komplexu dělá vrátného a domovníka muž jménem César. Dobře zná své nájemníky, ví přesně, kdy odcházejí a kdy přicházejí a má od jejich bytů rezervní klíče. A také má vyhlídnutou mladou ženu, kterou každou noc špehuje schovaný pod její postelí a provádí v jejím bytě divné věci.

Sledovat každonoční rutinu tohoto typu očima nikoli oběti, ale pachatele, je příjemná změna. Dochází totiž k zajímavému efektu, že v napínavých scénách se bojíte slídilova prozrazení, nikoli o osud špehované. Hlavní hrdina přitom je tak trochu divný, protože to je samotář a podivín, ale není natolik zvláštní, aby působil úchylným nebo slizkým dojmem. Vlastně je to docela fajn chlapík, kterého mají nájemníci rádi. Velmi dobře ho hraje Luis Tosar, objektem jeho zájmu je zas herečka Marta Etura. Oba dva spolu hráli už ve velmi vydařeném snímku Cela 211 – Vězeňské peklo.

Film je dobře natočený, je inteligentní a má funkční scénář plný logicky se vyvíjejících zvratů, i když je těžké tomu uvěřit. Mnohé jeho pasáže jsou opravdu napínavé a fungují. Ve stupňování teroru, kterého se hrdina dopouští na své oběti, jde režisér ještě mnohem dál než ve zmíněné Intimní pasti. Jisté skutečnosti jsou přitom chytře zatajovány, takže divák je pak překvapen stejně jako hrdinka, když ráno vstane z postele. Kupříkladu vidíme, že César napouští do krémů a dalších hygienických prostředků nějakou látku, ale neví se, o jakou látku se jedná. To je pak následně vysvětleno v ten pravý okamžik nějakou souvislostí. Docela dobře fungují i vedlejší postavy, především ostatní nájemníci, kterých naštěstí není tolik. Nejzajímavější je ale jedna malá holčička, která Césara dost drsně a sprostě vydírá.

Jediný velký problém tak spočívá opět v hlavním hrdinovi. Celý film stojí a padá na jeho existenci a je fakt, že postupem času se stupňuje iracionalita jeho chování a situace, do kterých se vědomě pouští zas a znovu, jsou čím dál tím rizikovější. Následky jeho činů se pak projevují tím, že za ně nese odpovědnost někdo úplně nevinný. César je sice perverzní šmírák, ale to ani tolik nevadí. Také je to ovšem necitelný hajzl, a to už vadí dost. Jeho neobvyklé chování (v nemocnici všechny své zážitky vypráví své nemocné matce, která tím evidentně trpí) je v závěru sice vysvětleno, ale o nic šokujícího se nejedná a celá pointa je lehce odhadnutelná. Spíš se tím ještě umocňují otázky, proč se ten člověk zachoval zrovna takhle a co tím sledoval. Také není moc jisté, co tímto filmem sledoval samotný režisér, pro jakou diváckou skupinu je film určen a co se tím chtělo říct. Asi to, že se mezi námi pohybují podivní lidé a že bychom se měli mít na pozoru.