Wolverine (The Wolverine) – Nálož komiksové psychologie – recenze

2 1 hodnocení

CZ Premiéra: 

Po nepříliš zdařilém snímku X-Men Origins: Wolverine přichází další pokus o natočení filmu s titulním Wolverinem coby s hlavní postavou. Tentokrát v režii Jamese Mangolda (Walk the Line, Zatím spolu, zatím živi). Rozdíl je v tom, že jeho nový film počítá s divákovou znalostí postavy a tudíž se už nezabývá jejím vznikem a zázemím. Ono to ale stejně není potřeba znát, k pochopení filmu úplně postačí vědět, že to je téměř nestárnoucí a nezranitelný mutant s kostrou tvrdší než ocel a s vysouvacími drápy, čímž je prakticky řečeno vše.

wolverine

Wolverine (jako vždy Hugh Jackman) žije někde v kanadských lesích, kde dělá poustevníka a brání čest medvědů. Pak ale přijede jakási Japonka a přesvědčí ho k návštěvě umírajícího bohatého majitele japonské korporace, který by se rád s Wolverinem rozloučil a poděkoval mu za to, že mu kdysi zachránil život při bombardování Nagasaki. Stařec mu kromě toho nabídne lék na nesmrtelnost a život obyčejného člověka. Po jeho smrti se však všechno zkomplikuje a Wolverine musí chránit jeho vnučku, která má celé impérium zdědit.

Poměrně výrazná změna oproti předchozímu Wolverinovu dobrodružství spočívá v tom, že film klade značný důraz na psychologii hlavního hrdiny, na jeho emoce, pocity, strachy a myšlenkové pochody. Snímek je nesmírně seriózní a ze zhruba osmdesáti procent je tvořen dlouhými dialogy, kdy si dva lidé povídají a nic dalšího se okolo nich neděje. Na jednu stranu je to zajímavý tvůrčí záměr (který prý vychází z nějakého komiksu o Wolverinovi, který se také odehrává v Japonsku, avšak s jehož dějem nemá tento film nic společného), ale jsem docela zvědavý, co na to řeknou fanoušci, kteří se půjdou do kina podívat na akční komiksový blockbuster a místo toho dostanou téměř psychologické drama s pár souboji jeden na jednoho.

the-wolverine-picture06

První akční scény se totiž dočkáte až po čtyřiceti minutách. Na ni hned navazuje druhá akční scéna a pak je zas trochu víc akce až na konci. Do té doby se Wolverine jen pošťuchuje s nějakými samuraji (asi třikrát), převážně si ale jen s někým povídá, nebo se budí ze snů, když se mu zdá o jeho milé (asi nejbolestnější pasáže filmu). Kromě dvou výjimek se také úplně rezignovalo na hlášky. Akční scény nejsou kdovíjak přehledné a rozhodně se o nich nedá říct, že by byly něčím originální nebo zapamatování hodné. Nikdy v průběhu filmu jsem si neřekl: „To byla fakt cool scéna.“, což se mi např. u X-Men: První třída stávalo prakticky nepřetržitě. 3D je zbytečné.

U všeho toho zamýšlení se nad nitrem hlavního hrdiny se však pozapomnělo na příběh, který je založen na intrikách okolo dědického řízení a na tom, kdo s kým a na koho šije boudu. Smysl to moc nedává, zajímavé to není.

the-wolverine-image03

Potenciálně zajímavým vedlejším postavám (hadí žena, mladý lučištník…) se naopak film nevěnuje vůbec a tyto pak působí poněkud zbytečně. Co se hadí ženy týče, rozhodně je zcela zbytečná sekvence, kdy si jakoby „svléká kůži“ – vypadá pak totiž úplně stejně, akorát že nemá vlasy. Ten lučištník zas na konci někam zmizí a o jeho osudu se už nedozvíme.

Občas je zajímavý vizuál, i tak ale film překvapivě málo těží z japonských exteriérů. Nejvíce se mi líbila úvodní scéna v Nagasaki a pak jedna akční scéna na střeše vlaku, což je zatraceně málo. Největším pozitivem filmu je beze sporu Hugh Jackman, který má zřejmě postavu Wolverina už dostatečně zažitou, hraje ji dobře a působí stylově snad ve všech scénách, ve kterých se objevuje. Díky němu film šlape a dá se jakžtakž ustát, protože jinak by to byla nuda strašná.

Hodnoceni: 40%

Režie: James Mangold
Hraji: Hugh Jackman, Famke Janssen, Hirojuki Sanada, Will Yun Lee, Brian Tee, Světlana Chodčenkova, James Fraser, Rila Fukushima, Tao Okamoto
USA, 2013, 126 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *