Ve stínu – Noir po česku – recenze

CZ Premiéra: 13.9.2012

Nejlepší je úvod. Dva zlodějíčci jdou vyloupit sejf a zjišťují, že jednání v rukavičkách jim nebude nic platné. Jeden z nich (Norbert Lichý) se svleče do půli těla a v potu tváře začne trezor páčit hrubou silou. Ta scéna vypadá úplně jinak, než jak jsme u českých filmů většinou zvyklí. Má švih, je plná energie, nasvícení je perfektní, kamera úžasná, hudba se zarývá pod kůži. Počáteční euforie z nového snímku Davida Ondříčka ale poměrně záhy opadne. Ne moc, naštěstí.

V Československu 50. let vyšetřuje kapitán z kriminálky Hakl (Ivan Trojan) vyloupení klenotnictví a dostane se na stopu židovské komunity, která zřejmě vyváží peníze za hranice a vůbec pěstuje protistátní činnost. Pět Židů je zatčeno, ale stopy jsou matné. Ten, kdo údajně měl klenotnictví vyloupit, ho totiž zcela určitě nevyloupil. Hakl se chce v případu šťourat dál, ale sebere mu ho StB a Hakla samotného začne bedlivě pozorovat německý policejní specialista Zenke (Sebastian Koch (Životy těch druhých)).

V průběhu filmu sledujeme hlavního hrdinu Hakla, jak se snaží jednak postarat o svou rodinu a zároveň řešit na vlastní pěst případ, který se z banality vyvine v obrovský komplot, ve kterém mohou mít prsty i lidé na vysokých pozicích. Obě roviny příběhu se navzájem ovlivňují, protože čím hlouběji ve vyšetřování Hakl proniká, tím více nebezpečí plyne nejen pro něj, ale i pro jeho blízké. Dalším pojítkem je postava Zenkeho, který bydlí ve stejném domě jako Hakl a ovlivňuje jeho život jak v zaměstnání, tak v soukromí. Pozorování vývoje vztahu Hakla s jeho ženou a synem pod vlivem přítomnosti nežádoucího cizince a hrozby měnové reformy by přitom bylo zajímavější, kdyby byly tyto poměrně dobře napsané postavy zasazeny do lépe prokresleného prostředí, ve kterém by byl znatelnější všudypřítomný strach z režimu a z StB především. Hrdinovy osobní problémy jsou ale pořád lépe promyšlené než onen detektivní případ, který je ve výsledku zbytečně překombinovaný a nesmyslný ve své podstatě. Ze zajímavého námětu na stylovou noir detektivku se tvůrcům tudíž nepodařilo vykřesat víc než vizuálně zajímavé krimi s nefunkční zápletkou. Na vině je scénář, který kromě již zmíněných nedostatků trpí i výskytem extrémních náhod a zkratkovitých, za vlasy přitažených situací, které pak vyznívají ve filmu nepravděpodobně.

Za zmínku stojí rozhodně herci, kteří odvedli do jednoho skvělý výkon. Ivan Trojan je v hlavní roli perfektní jako vždy. Kvalitních herců se dočkáte ale i ve vedlejších rolích, i když se jedná třeba jen o postavy, které stráví na plátně ani ne minutu (Ondřej Malý, Miroslav Krobot, Simona Babčáková…)

Největším pozitivem filmu je kromě hereckých výkonů vizuál, který je úžasný. Filmařům se podařilo věrně napodobit retro stylizaci 50. let, a to jak z hlediska exteriérů (stará Praha) tak interiérů, včetně detailů. Dobové oblečení herců (především baloňáky, kabáty a klobouky nasáklé cigaretovým kouřem) a další rekvizity jsou bezchybné.

S vizuální stránkou filmu si tvůrci mohli hrát mimo jiné i díky dostatku financí, film byl totiž natáčen v koprodukci s Polskem a Německem, takže peněz bylo dost a filmaři je v průběhu natáčení využili zcela správně. Otázkou zůstává, jestli se vyplatilo vrážet další peníze i do předlouhé postprodukce, kdy se film razantně přestříhával (je to na něm trochu vidět) a kdy pravděpodobně vznikl i zmatený závěr filmu, který ironicky působí jako stříhaný na koleni za pochodu.

Ve stínu se od ostatních filmů Davida Ondříčka liší nejen v žánru. Ondříček se v něm svou zdatnou režií v některých scénách velmi přiblížil evropskému standardu, na větší úspěch v mezinárodních vodách to ale nevidím (tvůrci by rádi nominaci na Oscara). Do opravdu kvalitního filmu mu totiž ještě mnohé schází, a to především ze strany scénáře.