CZ Premiéra: 24.11.2011

Tarsema Singha možná znáte díky thrilleru Cela, který i u nás běžel párkrát v televizi. Jeho nový film, opředený bouřlivými diskusemi, bývá popisován jako mix neslavného remaku Souboje titánů s o dost vydařenějším eposem Zacka Snydera 300: Bitva u Thermopyl. Nic není blíže k pravdě.

První, co vás upoutá a už nepustí, je úchvatná výtvarná stránka filmu. Vizuál jde totiž ještě mnohem dál než zmíněná Třístovka. Nádherné obrazy hrají sytými barvami a výraznými kontrasty bílé a červené a zejména pak černé a zlaté. Precizní, krásné a čisté. Prostě nádhera, kterou se vyplatí vidět na velkém plátně a tím pádem mít i důvod k návštěvě kina. Bohužel pro všechnu okázalost a stylovost zastiňuje vizuál všechno ostatní. S příběhem a s postavami je to tudíž o něco horší.

Především hlavní hrdina Theseus (nevýrazný Henry Cavill ze seriálu Tudorovci) by si zasloužil propracovanější charakter. Jako prostý rolník s odhodláním k velkým činům sice obstojí, v porovnání s takovým králem Leonidem ze Sparty ale výrazně bledne. Postrádá charisma a dělá chyby, takže ho často musí zachraňovat z nesnází zdánlivě nezničitelní Bohové, kteří s likvidací nepřátel nemají problémy. Záporné postavy představuje znetvořené vojsko zlého krále Hyperiona, který prahne po dávné božské zbrani, bájném luku, kterým by se dali osvobodit uvěznění titáni. Jejich únikem by pak mohlo snadno dojít ke zničení lidstva. Zarostlému Mickeymu Rourkeovi v roli Hyperiona visí pupek a v každé scéně se něčím cpe, přesto je Theseovi dostatečným protihráčem. Pro toho se konflikt stává osobním poté, co mu nelítostný Hyperion zabije matku.

V tu chvíli také dojde na souboje, kterých je ve filmu bohužel pomálu. Extrémní efektnost zvýrazňují časté zpomalovačky a značné množství krve. Brutální scény jsou na denním pořádku, takže v podstatě každá bitka mezi omezeným počtem bojovníků končí krvavými jatkami. Propracovaná choreografie chytře využívá útoky zbraněmi (i když nejčastější je probodnutí krku kopím) a na výsledek se dokonce i s přispěním výrazného 3D velmi dobře kouká. Jen je škoda, že takových scén je opravdu pouze sporadicky. Závěrečná bitva postrádá grády, Singhovi totiž dělají problémy davové scény. Navíc je dost krátká a v pohodě ji strčí do kapsy souběžný souboj Bohů s titány, kteří jsou nakonec mnohem slabší, než si myslíte. Závěr je tedy zklamáním, jednak kvůli nedostatku gradace i kvůli absenci pořádného vyvrcholení, přestože finále je dost akční a jsou v něm pohromadě hned tři souboje. Ty však, sestříhané do schizofrenní koláže, působí rozmělněně a nenadchnou. Daleko efektnější jsou opravdu minimalističtější bitky, kde krev stříká a akce je přehlednější.

Příběh nedrží pohromadě a je spíš sledem jednotlivých scének. Snaha udělat nutně každou scénu co nejvíc cool celkem vychází a z Války Bohů se místo unikátního akčního eposu s přesahem stává macho projekt, jehož spolehlivě drží nad vodou počítačové triky. Tu vám poklesne čelist nad obří vlnou zaplavující pobřeží, jindy se zas nebudete moct vynadívat na exteriéry vesnic postavených ve visutých útesech. Na druhou stranu nepřátelské techniky mučení jsou spíš k smíchu a těžkopádná je i zjevná heroizace postav. Příkladem budiž scéna, kdy si Theseus rozřízne lýtko, aby pak našel podle krvavých šlápot cestu ven z rozsáhlého bludiště. Docela frajeřina, i když za jakou cenu.

Bez dech beroucího vizuálu by Válka Bohů byla dost mizerným filmem s příliš jednoduchým a předvídatelným příběhem a s plochými postavami, kterým byste asi jen stěží drželi palce. Perfektní výprava a počítačové pozadí ale udělaly mnohé a díky němu se jedná o úžasný zážitek, i když spíš trikový, než filmařský. Chyb je tu spousta, ta trocha opravdu skvěle natočených scén a krvavých soubojů to ale dostatečně vynahrazuje. A potěší i sexy Freida Pinto v roli mystické věštkyně.