Tvůj snoubenec, můj milenec (Something Borrowed) – Nuda na pozadí rozpačité romantiky – recenze

CZ premiéra: 12. 5. 2011

Luke Greenfield natočil třeba Sexbombu od vedle nebo ztřeštěnost Zvíře, nyní se pustil do komedie přetékající romantikou natočené podle knižního románu Emily Giffinové Something Borrowed. Romantika sedí, ale ta „komedie“ by měla být spíš v uvozovkách. Podobných snímků se urodí několik do měsíce a tenhle navíc postrádá jakýkoli vtip, šmrnc a originalitu. Za pár dní po něm pravděpodobně už ani pes neštěkne, takže nelze konstatovat nic jiného, než že Luke to tentokrát projel na celé čáře, což usuzuji nejenom z kyselých obličejů redaktorů odcházejících z novinářské projekce.

Ginnifer Goodwin (Walk The Line) zde hraje snaživou a nenápadnou mladou právničku Rachel, která si souběžně s třicátými narozeninami uvědomuje, že jí takzvaný „vlak života“ ujel v době, kdy svá nejlepší léta zasvětila studiu a práci, kterou nemá ráda. Na chlapy prostě nebyl čas. Po narozeninové party se ale vyspí se snoubencem své nejlepší kamarádky Dexem (s nímž chodila na školu) a její život začne nabírat nové obrátky. Po dobu celého filmu pak z obou milenců s rychlostí šneka po operaci slizových žláz lezou doznání ve stylu, že ona ho měla ráda už na vysoké škole, čehož si on tehdy nevšiml, ale má ji také rád, jelikož na ni ani po šesti letech nepřestal na jediný den myslet, ale že kvůli svému vysokému postavení svatbu zrušit nemůže, protože co by si lidi pomysleli, zvlášť když zbývají pouhé dva měsíce do její realizace, a podobné rádoby slzopudné pindy.

Rachel je nerozhodná, upejpavá a naprosto neasertivní. Těžko uvěřit, že ji někde vzali jako právničku. Dokonce ani své nejlepší kamarádce není schopná říct „ne“, takže jí celý život ve všem jen ustupovala. Nejlepší na tom je, že její mužský protějšek Dex (Steve Howey) má naprosto stejné vlastnosti. Proto po dobu nejméně hodiny čistého času nedělají nic jiného, než že se brodí ve své vlastní bezradnosti, nejsou schopni se rozhodnout, co vlastně od života chtějí a potácejí se ode zdi ke zdi v situaci, za kterou si mohou výhradně oni sami. Místo činů přicházejí na řadu slova. A divák mezitím v kině usíná otráven nudnými dialogy.

Minimum zvratů či vtipných momentů tvoří jen špičku ledovce v oceánu nudy. Film je neatraktivní a zavrženíhodný po všech stránkách. Opakované víkendové výlety všech zúčastněných postav do domku na pobřeží měly být záminkou pro řadu humorných gagů, ten je tu ale všehovšudy jeden. Žádné dvojsmyslné narážky ani vyhrocená nedorozumění. Aktéři v sobě místo toho své pocity dusí a tváří se trapně. Vedlejší postavy pobaví jen občas, navíc po čase zjistíte, že úplně všechny postavy, jak hlavní tak vedlejší, jsou jenom patetičtí loseři. Ženské hrdinky jsou uječené a otravné, muži zas křečovití a bezpáteřní. Nejhůře je na tom Kate Hudson v roli Racheliny kamarádky a Dexovy snoubenky Darcy, která asi už kompletně zapomněla, co je to sexappeal. Naopak nejlépe dopadla právě Ginnifer Goodwin, která je patřičně roztomilá a zvládá i romantické scény.

Film má dvě hodiny, ale vytváří dojem, že má minimálně čtyři. Na poli necelých sto dvaceti minut se toho vyřeší zatraceně málo. Ti nejsympatičtější hrdinové navíc ostrouhají, zatímco ti nesympatičtí a arogantní vybruslí až překvapivě lehce. Děj je samozřejmě předvídatelný, chování postav idiotské, scénář směšně mizerný a výkony herců až na výjimky křečovitě trapné. Kdyby Luke Greenfield přidal několik komických postav a ufňukané scény nahradil humornými, byla by to docela veselá, i když neoriginální, oddechová podívaná. Takhle je to jenom silně podprůměrná směs nudy a rozpačitosti, kterou odsoudíte tím víc, čím víc žánrově podobných snímků jste už viděli.