Tetro – Režisér Kmotra se vydává do černobílé Argentiny – recenze

CZ premiéra: 12. 5. 2011

Francis Ford Coppola se vrací do kin s komorním příběhem o odhalování pravdy v rodinném kruhu zámožného dirigenta. Kvůli němu se jeho starší syn rozešel se svou rodinou, aby ho k ní jeho mladší bratr po letech přivedl zpět. Nebo aby se o to alespoň pokusil.

Osmnáctiletý Bennie přijíždí do Buenos Aires, aby zde navštívil svého bratra Angela, který odešel od rodiny před mnoha lety, když byl Bennie ještě malý chlapec. Angelo si ale nyní říká Tetro a s k Benniemu se nechce moc znát. Žije ve skromném bytě se svou družkou Mirandou a dělá osvětlovače v místním divadélku, kam se uchýlil, když skončila jeho neúspěšná kariéra spisovatele a romanopisce. Z jeho slov je patrné, že hluboko ve svém nitru dusí pocity a tajemství, která nikdy nechce dát najevo, ale která souvisejí s jeho mizernými vztahy s příbuznými a zejména s otcem. Klíčové by mohly být jeho pokusy o nikdy nevydanou knihu, k jejímuž napsání se nechal inspirovat svými paměťmi. Bennie se rozhodne odhalit utajovanou pravdu a bez Tetrova vědomí začne jeho nepřehledné poznámky přepisovat do podoby divadelní hry…

Coppolův režijní styl je zřejmý, jeho drama je rozvláčné, fascinace životními osudy a oddanost rodinnému zázemí všudypřítomná. Hudba, podkreslující děj, je často doprovázena harmonikou. Kamera klidná a staromódní. Komorní příběh ještě podkresluje dobový černobílý obraz, který film transformuje na důmyslnou hru světel a stínů. Symbolika světla a tmy je tu dost složitá, ale má důležitou funkci. Avšak třeba vzpomínky hrdinů na události dávno minulé jsou paradoxně natočeny barevně.

Z hereckého ansáblu se Coppolovi podařilo vybrat skvělého Vincenta Galla, jehož Tetro působí jako nevyrovnaný, introvertní, cholerický člověk, přesto v určitém úhlu pohledu charismatický a oduševnělý. Jeho mladšího příbuzného hraje zřejmě debutující a veskrze průměrný Alden Ehrenreich, zatímco Mirandu ztvárnila Maribel Verdú (Faunův labyrint). U dalších vedlejších postav netřeba zmiňovat jména.

Na režisérově přístupu je znát „stará škola“ a určité rutinérství, příběh svých hrdinů vypráví dost pomalu, ale na poli dvou hodin toho stihne říct docela dost. Jen je škoda, že není úplně zřejmé, komu ho vypráví. Tetro není pro běžného diváka a fanoušci Coppoly by mohli být dokonce lehce zklamaní. Svým nejlepším filmům se totiž vůbec ani nepřibližuje a jeho povídání o vztahu dvou bratrů není moc zajímavé. Ve druhé polovině snímku se nechává unést vlastními myšlenkami a střídáním stylů, kdy se věnuje i divadelním realizacím některých obrazů a často se opakuje. Závěr je chaotický a vyznívá prázdně, nelogicky. Kromě ústředního příběhu se navíc slavný tvůrce věnuje i několika dalším, naprosto postradatelným liniím, jako je třeba Bennieho první zkušenost se ženami a tak podobně.

Kratší stopáž by filmu slušela lépe, stejně tak by bylo lepší, kdyby šel děj víc do hloubky a zbytečně se jen povrchově nezamotával ve směsi teatrálnosti a symbolismu. Tetro zůstává jen napůl využitým a „obyčejným“ dramatem, které ocení zejména návštěvníci festivalů a klubových kin.