Sweeney Todd

Hodnoťte film

Johnny Depp s bujnou kšticí a slabostí pro stříbrné naleštěné břitvy nám v dalším spojení s Timem Butonem dokazuje, že zvládá hrát, vraždit s uhlazenou grácií i zpívat zároveň. Co tu ovšem zapáchá víc než pochybné masové bochánky je fakt, že tohle všechno už moc nepřekvapí. Alespoň co se režisérské stránky týče.

Děj začíná příjezdem Benjamina Barkera (nebo lépe řečeno – Benjamin Barker je mrtvý, ať žije Sweeney Todd) z vyhnanství zpátky do Londýna, který dle prvních zpěvů je plný hnisu, hnusu a všelijaké neřesti. Plná těchto špín a hříchů byla i země, kam byl Sweeney po nespravedlivém soudu vyhnán a na jehož březích moře ho vylovil mladý námořník, který se s ním plaví do Londýna. Jelikož býval Sweeney (Johnny Depp) před patnácti lety nejlepším holičem v Londýně, hodlá zvou živnost obnovit a proto se vrací na staré místo, kde se před oněmi lety stalo to, co ho odseklo od civilizace. Zlý soudce Turpin mu ukradl ženu a sebral dceru. Celou tu dobu žil touhou po pomstě. To jediné ho udržovalo při životě.
Po celý film má Johnny strnulý pochmurný potemnělý výraz, který mu ale neskutečně sekne, abych tak řekl. Evokovalo to ve mně myšlenku, že bych rád někdy Johnnyho zažil v roli absolutního záporáka, určitě by mu to sedlo stejně jako třeba Garymu Oldmanovi v Pátém elementu či Leonovi. Když během filmu pokaždé nasadí svůj pološílený úsměv, tak mu to opravdu věříte, navíc cukání v koutkách rtů tomu dodají ten pravý šmak.
Na místě svého starého bydliště potkává vdovu Nellie Lovettovou (Helena Bonham Carter), pekařkou odporných masových bochánků, která se stane jeho novou společnicí. Sweeney se od vdovy dozvídá, že jeho manželka se po zneužití soudcem Turpinem otrávila. Zlomený holič otevírá holičství a začíná vystupovat pod jménem Sweeney Todd. A samozřejmě se začne všemi svými smysly upínat k člověku, který mu zničil život – na soudce Turpina (Alan Rickman) a jeho slizkého nohsleda biřice Bamforda (Timothy Spall). Na scéně se ovšem objevuje konkurenční holič, svérázný Ital Pirelli (Sacha Baron Cohen). Sweeneyho identita je ohrožena, neboť holič si na jeho staré já pamatuje a začne ho vydírat, což se mu stane osudným. Neví jak se zbavit těla, ale toto vyřeší paní Lovettová, která využije situace a protože její obchod upadá, rozhodne se plnit své masové bochánky lidským masem. Ty se rázem v Londýně stanou vyhlášenou pochoutkou a její obchod začne vzkvétat. Rozjařená paní začne naznačovat Sweeneymu, že by ráda s ním začala nový život. Ten je ale zcela zaslepen pomstou a také faktem, že Turpin trýzní domácím vězením jeho nyní již vyrostlou dceru Johannu (Jayne Wisener), kterou Turpin vzal pod svá „ochranná křídla“ a hodlá si ji vzít. Problém je v tom, že na Johannu má spadeno i mladý námořník Anthony (Jamie Campbell Bower), který Sweeneymu zachránil v moři život.

Nutno zdůraznit, že film je kromě jiného i muzikálem, respektive filmovou předělávkou úspěšného muzikálu. Byl to opravdu docela nezvyk, slyšet místo obyčejných dialogů zpěv. Oceňuji fakt, že nikdo nezpíval falešně, což je pro mě překvapením. I takový zpívající Alan Rickman či Timothy Spall zpívali v zásadě čistě, ale působilo to na mě spíše vtipně, místy až křečovitě. Muzikálová stránka filmu tedy v mých očích dobrá, ale možná bych spíše uvítal běžné ztvárnění. Zajímavé bylo, že Johnny Depp vzal roli dřív, než si vůbec vyzkoušel, zda umí vůbec zpívat. A opravdu umí. Dost zvláštní náhoda. Hudba se line celým filmem a jejím autorem tentokrát není Danny Elfman, ale ve filmu hraje původní hudba z originálního muzikálu. Kamera občas provádí zajímavé kousky, zvláště v první polovině filmu (průlet špínou Londýna), ale jinak vesměs nic výjimečného. Výprava a kostýmy byly dokonce nominovány na Oscara a to myslím, že se i tentokrát filmoví mocipáni (rozumějte kritici) docela trefili. Vykreslení hříšného obyvatelstva pochmurného Londýna je věrohodné podobně jako ve Z pekla (2001). A kostýmy? Stačí se podívat na vdovu Lovettovou nebo na Sweeneyho a hned každý ví kolikátá bije. V tomhle se tvůrci filmu vytáhli. Ale jak se říká, vždycky to může být i lepší, takže bych je zase nerad přechválil.

Tim Burton je dobrý režisér. Mam ho opravdu rád, některé jeho filmy dokonce patří mezi mojí soukromou filmovou elitu, ale někdy mám pocit, že opravdu nedokáže už ničím moc překvapit. Atmosféra většiny jeho filmů je si silně podobná a tak nějak je i předvídatelné, o čem to zhruba bude – černý humor, napjatá atmosféra s příchutí obskurního tajemna, bohatá a nevšední výprava a všudypřítomná přítomnost povlaku, nebo chcete – li mlhy, ze které jak jde čas kape stereotyp. Nemyslím si, že Tim prochází tvůrčí krizí, to určitě ne, ale mám malou obavu z toho, že začíná vykrádat sám sebe, svou tvorbu.

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street je dobrým filmem, průměrným v Burtonově tvorbě, který ničím nepřekvapí, ale potěší dobrými hereckými výkony (takový Timothy Spall je opravdu správně slizký a Sacha Baron Cohen dokazuje že mu jdou i vážné role). Nad hladinou průměru ho drží hlavně skvělý výběr hlavních herců, jakž takž svižný děj a hudba co má spád. Každopádně jsem se několikrát přistihl během filmu, při napínavých sekvencích filmu, jak znuděně zívám. Původní muzikál jsem neviděl, ale pokud měl stejný „happy end“ jako film, tak na něj asi zajdu, jelikož mě vskutku potěšil. Každý takovýto konec mě potěší, neboť vybočuje ze stereotypu pohádkových konců, které už jsou vskutku profláklé jako Slavíci Karla Gotta.

65%

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *