CZ Premiéra: 15.11.2012

Dcera kadeřnice Idy (Trine Dyrholm) si bere syna podnikatele, obchodníka a vdovce Philipa (Pierce Brosnan). Cestou na svatbu na Philipově rodinné citronové plantáži v Itálii se Philip a Ida poprvé setkají a zamilují se do sebe. Ida se zrovna nachází uprostřed manželské krize, která se projevuje tím, že si její muž na svatbu přivede jako doprovod mnohem mladší milenku, takže se s Philipem bez obtíží pustí do flirtování.

Film dánské režisérky Susanne Bier (oceněné Oscarem za snímek Lepší svět) je prezentován jako romantická komedie. Kupodivu však není vůbec vtipný a dle mého názoru se jedná spíše o romantické drama. Tato mystifikace měla na mě ten účinek, že jsem zhruba do dvou třetin filmu netušil, jestli se tedy dívám na nepovedenou komedii, nebo na seriózní drama s komediálně stylizovanými postavami. Značně iritující nejistota pak krystalizovala nejen u některých scén, ale zejména u chování postav. Dobře je to vidět na jisté Philipově italské švagrové (Paprika Steen), která je neuvěřitelně nepříjemná a nesympatická a v podstatě všechno, co řekne, je vrcholem trapnosti. Bohužel mi ale dlouho nebylo jasné, jestli se jedná o špatně napsanou a zahranou komediální figurku, které bych se měl smát, nebo zdali je ta trapnost záměrná a má averze vůči ní je tedy zcela oprávněná, protože ostatní hrdinové to cítí stejně. Někdy ke konci se sice ukáže, která z těchto verzí je správná, ale ničemu to nepomůže. Ze Svatby mezi citróny to dobrý film neudělá ani náhodou.

Kromě nevěsty a ženicha, kteří byli celkem snesitelní, a několika okrajových postaviček, mi přišli všichni ostatní strašlivě nesympatičtí. To nesouvisí přímo s protagonisty rolí (někteří z nich rozhodně nejsou špatní herci), ale s tím, jak jsou ty postavy napsané a jak se v průběhu filmu chovají. Hlavní hrdinka je nerozhodná a bezpáteřní žena, její manžel tlusté hovado, Pierce Brosnan hraje arogantního hulváta celkem obstojně, ale zamilované kukuče a něžné dialogy mu nesluší a nejdou, a tu jeho příšernou švagrovou bych nejraději vytěsnil. A to zdaleka nejsou všichni. Mít já takovou rodinu, tak se k ní raději nehlásím. Na snímek se dá pohlížet maximálně jako na panoptikum karikovaných lidských existencí, jako film s hrdiny a příběhem však (téměř dvouhodinový) celek nefunguje ani náhodou. Neexistuje v něm totiž ani děj. Vše se sice točí okolo svatby, ta ale není pro příběh vůbec důležitá a záleží jen na tom, jestli se hlavní hrdinka dá nakonec dohromady s Philipem, nebo jestli se vrátí k muži, který ji před očima všech příbuzných podvádí s Thildičkou z účtárny.

Režisérka si měla ujasnit, jaký žánr natáčí. Každou chvíli se totiž dočkáme nějakého záměrného vtípku nebo bizarní scény s komickým vyzněním (např. když Brosnan vášnivě mluví o škůdcích stromů, jako by to byly nějaké romantické symboly lásky), na druhou stranu je ale ve filmu až příliš seriózních motivů, které směšné být nemají. Hlavní hrdinka se např. léčí z rakoviny, kvůli čemuž ji zřejmě máme litovat. I kdyby však rakovinu neměla, tak by to bylo úplně jedno, neboť tento fakt nijak nesouvisí s ničím dalším ve filmu a celá tato rovina je zahrnuta do zbytku jen proto, abychom mohli v několika scénách vidět, jak si dotyčná sundává z hlavy paruku a odhaluje svou pleš. Tento naprosto zbytečný motiv není ojedinělý – film je zbytečných motivů a postav plný.

Na romantický základ – dva vzájemně se sbližující lidé, kteří se v závěrečné scéně políbí – je navlečena celá řada neoriginálních, okoukaných a laciných klišé, nefunkčních a otravných. Výsledek nefunguje ani jako komedie, ani jako drama. Využití najde leda jako víkendový odpolední program v televizi pro romanticky založené duše žen středního věku stojících u žehlicího prkna. Pokud se vyloženě chcete pobavit u dobré, sluncem zalité, romantické komedie, zkuste třeba Mamma Mia! Taky je tam svatba, taky je to u moře, taky je tam Pierce Brosnan. A muzikálová čísla a songy skupiny ABBA navíc.