Šťastný Nový rok (New Year’s Eve) – Počítáme do půlnoci – recenze

CZ Premiéra: 8.12.2011

Režisér romantických komedií Garry Marshall (Pretty Woman, Nevěsta na útěku), se rozhodl natočit odpočinkový film ze současného New Yorku o spletitých lidských osudech, které se krásně rozpletou a srovnají vedle sebe na pozadí dalšího kouzelného okamžiku, který všechny sbližuje – Silvestra a oslavy Nového roku. Jeho komedie Šťastný Nový rok by se ráda řadila vedle Curtisovy vánoční pecky Láska Nebeská a strukturou příběhu dokonce tento snímek i připomíná, zdaleka mu ale nesahá ani po kotníky. No, tak po kotníky možná.

Osudy jejích hrdinů vás totiž v mnoha případech nijak neosloví, natož aby vás chytily za srdce. Známými herci a tudíž roztodivnými postavami všeho druhu (většinou to jsou veselí, zajištění, hezcí, pěkně oblečení a optimisticky naladění lidé ze středních a bohatších vrstev) se to tu přitom jenom hemží. Sérii paralelně vyprávěných příběhů vrcholících silvestrovskou půlnocí sledujete v krátkých útržcích a na přeskáčku. Jedná se o celkem přehlednou mozaiku, která však trochu trpí roztříštěným dávkováním tempa. První polovina představující popořadě všechny hrdiny a rozehrávající úvodní dějství jejich počínání je dost nudná, skoro nic se v ní neděje. Z nemastného a neslaného nic neříkajícího guláše s minimem vtipu se snímek vymotá až v polovině, kdy všem mini příběhům naštěstí přibudou výraznější obrysy a na plátně se konečně začne dít něco zajímavějšího.

Asi nejlepší a nejkrásnější ze všech je dojemná linie, ve které osamělé sekretářce (výborná Michelle Pfeiffer) plní mladý kurýr (překvapení měsíce – skvělý Zac Efron) všechna přání z jejího seznamu novoročních předsevzetí. Originální, zábavné, perfektní. Ostatní příběhy takové štěstí neměly. Především se jedná o naprosto provařená témata. (Ashton Kutcher a Lea Michele spolu uvíznou ve výtahu, Katherine Heigl se po roce shledává a dlouze usmiřuje se svým bývalým partnerem – popovou hvězdou, kterého hraje Jon Bon Jovi, příliš starostlivá matka Sarah Jessica Parker odmítá pustit do newyorských ulic svou patnáctiletou dceru, jež sní o půlnočním polibku na Times Square…) Nebo když už se poštěstí přijít s opravdu povedeným námětem, tak se ho nedaří pořádně využít. (Jako u zábavného souboje dvou manželských párů čekajících miminko, které se navzájem špičkují a předhánějí v akci místní porodnice, že první dítě narozené v roce 2012 obdrží darem pětadvacet tisíc dolarů.) Jedná se o celkově předem předvídatelné situace, takže nakonec vás nejvíc potěší ty linie, které se nějakým způsobem ke konci neočekávaně protnou, i když to třeba není bůhvíjaký zázrak. V tomto duchu potěší kupříkladu historka s Robertem De Niro coby umírajícím mužem a Hilary Swank jako svědomitou manažerkou mající na starosti provoz novoroční ikony New Yorku – zářící světelnou kouli… Jinak kromě již zmíněného dua Pfeiffer a Efron, kteří jsou opravdu dobří a vlastně jsou jediní, kvůli kterým se jinak veskrze průměrný snímek vyplatí vidět, odvádějí herci svůj běžný standard.

Film bohužel neví, jestli chce diváka spíš rozesmát, nebo dojmout. Moc mu nevychází ani jedno. Přitom Curtisovi se povedlo obojí. Ten ale točil komedie britské, tohle je komedie čistě americká. Se všemi klady i zápory, které tím nese s sebou. Jde o nenáročnou, odpočinkovou, optimistickou, relativně i zábavnou a pro romantický večer s přítelkyní vhodnou podívanou, která vás sice na chvilku pohladí po duši, ale nic jiného si z ní neodnesete. Do silvestrovské nálady vás nedostane a její atmosféru ze sebe sklepete už při odchodu z kina. Dostatečných kvalit se jí navíc dostane opravdu až v druhé polovině, takže tu první hodinku si musíte spíš protrpět, trapně konfrontováni s rádoby vtipnými postavičkami a banálně rozehranými situacemi.