Sinister – Poctivá dávka strachu – recenze

CZ Premiéra: 1.11.2012

Hlavní hrdina jménem Ellison, autor detektivních románů založených na skutečných událostech, se odstěhuje i s rodinou (manželka a dvě děti) do domu, jehož předchozí majitelé byli oběšeni na stromě na dvorku (tento drobný detail své rodině zatají). Policie si s tajemstvím zahaleným případem neví rady a Ellison doufá, že se mu podaří přijít na nějaké stopy a pokud možno případ vyřešit, aby o něm mohl napsat další knihu. Na půdě domu najde starou promítačku a 8mm pásky. Když si je pustí, zjistí, že na jednom z nich je zaznamenaná ona vražda s oběšením a na ostatních jsou jiné vraždy jiných rodin, některé i desítky let staré. Pak se začnou dít divné věci…

Film natočil Scott Derrickson, režisér soudního hororu V moci ďábla a remaku Dne, kdy se zastavila Země. Především ale také natočil pátého Hellraisera, což je jeden z mála filmů, u kterých jsem se opravdu intenzivně bál. Spíš než na něj si však u sledování jeho nejnovějšího počinu vzpomenete na film Insidious (od stejného producenta jako Sinister), který nešel v kině, přestože byl velmi příjemným překvapením a nejlepším klasickým hororem za poměrně dlouhou dobu. Především se ale vyznačoval konstantně vysokým napětím a umně zpracovanou atmosférou strachu, což se nyní u Sinistera podařilo zopakovat.

Ona strašidelná atmosféra by se dala krájet. Je získávána klasickými postupy a s jen minimálním množstvím počítačových triků. Obrovský význam má neuvěřitelně psycho hudba, která podkresluje nejen ony záznamy s vraždami (které uvidíte postupně všechny), ale i zbytek filmu. Nestává se často, že bych byl z nějakého hororu aspoň trochu vyjukaný, ale v tomhle případě jsem měl tendenci zacpávat si uši a ohlížet se na cestě domů z kina. A to všechno jen díky řemeslně zručně natočenému poctivému psycho teroru, nikoli kvůli nechutnostem, brutalitě nebo hektolitrům krve, jak je v současné době u „moderních hororů“ zvykem.

Trochu problém jsem měl s hlavním hrdinou samotným (hraje ho Ethan Hawke), který je trochu větší magor, než by se slušelo, a není zrovna sympaťák, se kterým byste zašli na pivo. Motivace postav jsou podivné. Nemůžu pochopit, proč jeho žena nevzala děti a neodjela, když se konečně provalilo, v jakémže domě to bydlí. Nechápu, jak je možné, že se to nedozvěděli dřív od sousedů nebo od policie.

Dalším problémem je téměř dvouhodinová délka, přičemž spousta času je věnována rozvleklému úvodu, kdy je atmosféra navozována opravdu pozvolna. Přesto jsem nucen uznat, že Sinister funguje, jak má, a když jsem listoval mezi plnokrevnými horory za poslední roky, tak takhle dobrý horor se v našich kinech objevil naposledy v roce 2008, kdy měla premiéru Karanténa.