Sin Nombre – recenze

sn_1Willi, přezdívaný Casper (Edgar Flores), žije v mexické Tapachule a jako člen jednoho z místních gangů za sebou má bohatou kriminální minulost a prakticky stejné vyhlídky na budoucnost. Přes všechno, co už zažil, není pro drsný svět kolem sebe stále dostatečně adaptovaný a otrlý. Při jedné akci, spojené s okrádáním emigrantů mířících na sever, do USA, poruší základní pravidlo gangu – připraví o život jednoho z členů. Nyní nemá na výběr, a musí co nejrychleji zmizet z dosahu svých bývalých přátel.

Sayra (Paulina Gaitan) pochází z Hondurasu, kde vede život vedoucí odnikud nikam. Její otec před lety úspěšně emigroval na sever a nyní se pro zbytek své rodiny vrací. Čeká na ně dlouhá trasa napříč Střední Amerikou, s nejistým koncem. Naprostá většina emigrantů se do USA nikdy nedostane. Cesta probíhá na střeše nákladního vlaku, kde se osudy dvou lidí, mladého gangstera a dospívající dívky protnou.sn_2

Příběh zní velice jednoduše a stejně jednoduchý také opravdu je. Debutující režisér a scenárista v jedné osobě nic složitějšího nepotřeboval. Nemusí nasazovat komplikované vedlejší zápletky, nečekané dějové zvraty a o filmových postavách neodhalí nic, co divák nepotřebujete znát. Když se nad filmem zamyslíte, vlastně vůbec nevíte, jak ústřední dvojice  přemýšlí a jaký má názor na svět. Spolu s nimi vnímáte jen a pouze aktuální časový úsek, s nadějí, že budoucnost zahladí všechny rány minulosti a všechno nakonec dobře dopadne. Willi a Sayra nejsou prototypy z učebnice psychologie, ale působí neskutečně lidsky a realisticky. Jejich představitelům za to patří veliký dík. Stejným způsobem se snaží i všichni ostatní, a celý dojem z filmu se jenom násobí.

Od začátku do konce si film udržuje úžasnou atmosféru, s jejíž pomocí se citlivě prolnou dva rozdílné světy obou hlavních postav. Na začátku jsou tyto světy od sebe odděleny nejen vzdáleností, ale i odlišnými problémy, pohledem na svět a způsobem uvažování a rozhodování. Zničehonic se pak ze dvou linií stane jedna a ta pokračuje tak plynule, že si až do konce ono spojení neuvědomíte.

Svůj díl na celkovém výsledku nesou i překrásné, a pro tuzemského diváka skutečně exotické exteriéry. Nevím, kolik z vás navštívilo Střední Ameriku, já to štěstí neměl a krajina viděná z jedoucího nákladního vlaku mi během několika málo minut učarovala. K tomu napomáhá i dobrá kamera, často zaměřovaná na ty nejmenší detaily. Jen zřídka uvidíte něco jako celek. Ten si musíte z nabízených maličkostí složit už sami. Také jedna z věcí, která napomáhá uvěřitelnosti příběhu. Není velkolepý, je ze života. Neexistují heroické činy a problém několika emigrantů a zločinců může být všem ukradený. Ostatně proč také ne? Jde jen o malé, nepatrné tragédie v našem velkém světě. Tragédie tak malé, že se dotýkají jen několika zúčastněných.

sn_3Přiznám se, měl jsem trochu strach z toho, jak režisér ukáže problém nelegálních emigrantů mířících do USA ve světle politickém. Poradil si s tím výborně. Nechal jen příběh a něco jako politické souvislosti zcela vynechal. Žádní moc hodní, nebo naopak zlí úředníci, kteří mohou děj kdykoliv posunout libovolným směrem. Vlastně vůbec nezáleží, kam vlak vlastně jede, jestli k hranici USA nebo ještě dál. Samotný nástin tohoto problému stačí, aby byl celkový dojem ještě hlubší a naděje na šťastný konec menší.

Vyskytly se i hlasy, přirovnávající snímek k brazilskému „Městu Bohů.“ Tento názor nesdílím, každý z těchto snímků vznikl za jiným účelem, zobrazuje něco jiného, a společného tak mají jen to, že v obou vystupují zločinecké gangy. Oba filmy skutečně stojí za vidění, za mají víc rozdílného než společného.

Mladý režisér ve svém prvním celovečerním vystoupení představil opravdu dobře natočený, mrazivý a vizuálně takřka dokonalý film, na který po odchodu z kina jen tak nezapomenete. Ačkoliv se snažím dívat z různých úhlů, nedokážu najít žádnou podstatnější chybu, která by snižovala celkový zážitek a dojem z po všech stránkách pečlivě odvedené práce.

95%

Režie: Cary Joji Fukunaga
Hrají: Paulina Gaitan, Edgar Flores, Kristyan Ferrer, Tenoch Huerta Mejía, Diana García, Luis Fernando Peña, Hector Jiménez
Mexiko/USA, 2009, 96 minut

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *