S ledovým klidem (The Cold Light of Day) – Vypnout mozek nepomáhá – recenze

CZ Premiéra: 12.4.2012

Martin (Bruce Willis) pořádá se svou ženou na vlastní jachtě u pobřeží Španělska rodinnou sešlost, na kterou se dostaví oba jeho dospělí synové. Ten mladší si přivede přítelkyni a starší Will si přinese mobil, kterým neustále někomu volá ohledně své malé firmy, která je na pokraji bankrotu. Z následujícího úvodu vyplývá, že vztahy obou synů s otcem (který se celou dobu tváří jako agent FBI, což je celkem komické) jsou poněkud vyhraněné (Willovi hodí telefon do moře). Naštvaný Will se vydává na pevninu do města, a když se vrátí, tak nejenže najde loď někde úplně jinde, ale najde ji prázdnou. Jeho rodina byla unesena, jelikož Martin opravdu JE agentem FBI, akorát se o tom zapomněl zmínit. Něco podělal, akorát se neví co. Will se to musí pokusit napravit, ale neví jak. Pokračovat v popisu děje je nemožné, protože od té chvíle film ztrácí logiku a smysl. Akorát v tom nějak figuruje Sigourney Weaver, tajemný kufřík a Izraelci.

Akční thriller S ledovým klidem natočil francouzský režisér Mabrouk El Mechri. Jeho experiment JCVD se povedl, tohle moc ne. Dějová kostra filmu se totiž ztrácí pod nánosem nelogičností. Místo toho, abyste si vychutnali a bavili se u těch pár akčních scén, které tu jsou, strávíte většinu času přemýšlením nad tím, co se to vlastně ve filmu děje, proč se to děje a čeho se ti hrdinové (a tvůrci) snaží dosáhnout.

Především se nenechte zmást výskytem Bruce Willise na plakátě filmu. Sice tu hraje, ale méně než deset minut. Hlavním hrdinou je Will v podání Henryho Cavilla. Ten není špatný a v rámci průměrného akčního filmu hraje dobře, stejně jako všichni ostatní kromě záporáků (ti jsou fakt špatní). Hereckých výkonů si ale opravdu nevšimnete, protože se budete bezmocně snažit dekódovat děj a souslednost scén. Primitivní scénář totiž pouze nabaluje různé scénky absolutně bez souvislostí a nezabývá se vysvětlování kdo, co, proč a jak.

U akčních pasáží jsem si připadal, jako bych pozoroval dva malé kluky, kteří si spolu hrají na akční film, v rukou drží plastové panáčky, v jedné ruce mají auta a motorku, jezdí s nimi po koberci, a v druhé ruce drží kapslíkovku a jen tak si blbnou a vymýšlejí nesouvislé akční sekvence. Nyní příklad scény, kdy byl tento pocit nejmarkantnější. Dva hrdinové, Will s nějakou Španělkou, jsou uvěznění na střeše činžáku a napadne je spustit se dolů po kabelu ze satelitu. Dívka se spustí asi do poloviny a pak ji někdo vtáhne do balkónu. Will si omotá kabel kolem břicha a skočí. Trochu to s ním cukne a následně padá volným pádem asi čtyři patra. Dole se rozseká na dlažbě. Najednou se ta Španělka z ničeho nic objeví vedle něho a sedí na motorce (kde ji vzala?) a řekne: „Naskoč.“ Hrdina zvesela naskočí, přesto že je postřelený a padal čtyři patra na dlažbu. Najednou se objeví záporáci a honí je autem. Po dvě stě metrech jízdy se oba hrdinové na motorce vybourají a místo toho, aby je napadlo motorku postavit a ujíždět dál, tak se zvednou a utíkají pěšky, přestože se oba vysekali na motorce a Will krvácí. Toto není jediný problém, podobných příkladů by se tu dala zmínit celá řada, neboť téměř všechny postavy se samozřejmě chovají dementně po celou dobu.

Nelogičnost v akčních filmech mi nevadí, zde je ale dotáhnuta do absurdních rovin. Jediné štěstí tak spočívá v tom, že Mabrouk El Mechri není špatný režisér, že díky němu film celkem odsýpá, a že občas i kamera překvapí nějakým zajímavým úhlem nebo trikem. Ta hodina a půl se dá přežít a dokonce se možná budete dobře bavit, po dvou dnech ale zápletku už z hlavy zpětně nesložíte.