Oui, šéfe! (Comme un chef) – Molekulární kuchyně ve francouzské komedii – recenze

CZ Premiéra: 6.12.2012

Kuchař Jacky je profesionál s vytříbenou chutí, čichem a talentem na vaření, nedaří se mu však uchytit. Kvůli těhotné přítelkyni vezme alespoň práci natěrače, aby budoucí rodinu zabezpečil. Pak se ale chytne příležitosti a přijme stáž v luxusní restauraci pana Lagardeho (Jean Reno), aby se stal jeho zástupcem (zná nazpaměť všechny jeho slavné recepty). Lagardovi však hrozí vyhazov, pokud jeho podnik přijde o hvězdičku, což je v nejvyšším zájmu Lagardova šéfa, který se ho snaží ze všech sil zbavit. Jacky se pokouší udržet úroveň podniku, dvouměsíční stáž je ale neplacená, takže musí před manželkou vše tajit a předstírat, že stále natírá zdi v domově důchodců.

Tato francouzská komedie prakticky neznámého režiséra nedává moc smysl a trpí předvídatelností. Přitom ale není špatně natočená, ani špatně zahraná, ani scénář není vyloženě hloupý. Výsledkem je takový tradiční komediální snímek, milý, legrační, nikoho neurážející a příjemně vyplňující hodinku a půl volného času.

Humor se drží na konstantní úrovni někde okolo průměru a je konzistentní. Film obsahuje velmi málo scén, při kterých se od srdce zasmějete, usmívat se budete ale skoro pořád. Občasně humor sklouzne až ke groteskové absurditě (především když dojde na molekulární gastronomii) a najde se i pár bizarností. Michaël Youn v hlavní roli i Jean Reno jsou komičtí a ani na chvíli trapní (i když třeba křepčí v tradičních japonských kostýmech).

Až na pár futuristických momentů s vařením ve zkumavkách působí Oui, šéfe! jako komedie ze staré školy, tudíž optimistickým a příjemným dojmem, který se však velmi rychle vypaří z hlavy a hlubší dojem než lehké pobavení nezanechá. Jediné, co je na něm nesympatické (ale není to jeho vina), je snaha českého distributora přiživit se na jistém televizním pořadu o vaření.