Ostrov svaté Heleny – Ladislav Kerndl jede do Rumunska (Recenze)

CZ premiéra: 24. 2. 2011

Vlastimila Šimůnka možná znáte jako režiséra televizních pořadů, jenž má mimo jiné na triku i několik dílů 13. komnaty včetně těch s Ladislavem Kerndlem či Pavlem Bobkem. Proto není divu, že právě tyto dvě celebrity hudebního světa obsadil do svého celovečerního debutu Ostrov svaté Heleny. Ono se vlastně jedná o takový filmařský experiment. Skloubení hudebního filmu s roadmovie. Ale kupodivu ani jedno nevychází tak, jak si to zřejmě tvůrci představovali.

Muzikant František Kůzle (Kerndl) má nejlepší léta už za sebou. Nic jiného než hraní v kapele neumí, a tak po nocích vyhrává jazz a swing se svými kamarády v zakouřených hospodách a marně vzpomíná na mládí, kterak s nimi sklízel úspěchy na zaoceánských parnících. Manželka od něj utíká, zdraví se mu horší. Taková šedivá beznadějná existence. (Mimochodem, to samé se dá říct o celém filmu.) Podporou mu je stárnoucí přítel Gustav (Bobek), který ho přivede na nápad, jenž by mu mohl změnit život k lepšímu. Franta se tedy na jeho radu vydá do Rumunska hledat svou dceru, kterou přes rok neviděl, a která dělá v česko-rumunských vesnicích učitelku na základní škole.

Do Rumunska se děj přesouvá až ve druhé polovině filmu. Tamní společnost je vykreslena jako lehce zaostalá komunita vidláků, bezzubých trhovců a věřících, moudry hýřících babiček. Absolutní venkov. To, že zoufalý otec dorazí na takové místo za svou dcerou učitelkou během letních prázdnin, kdy se škola samozřejmě nekoná, nepovažuji za smůlu, ale za vrchol blbosti. Léto proto musí strávit ve společnosti koní a slepic a trpělivě čekat na dceřin návrat. V podobných situacích se film tváří lehce dokumentárně, což ještě podtrhují staré autentické video záběry z osobního Kendlova vlastnictví. Ale nenechte se zmást, hudební dokument to není ani náhodou.

Ve filmu nic nefunguje, jak by mělo. Ostatně se docela divím, že se snímek dostal do kin, protože jen těžko byste si dokázali představit něco televiznějšího. Rozpočet byl evidentně směšně malý. Téměř všechno je amatérské. Nazvučení, kamera, (ne)herci… Něco podobného by možná dokázal natočit průměrný student FAMU. Film lze doporučit např. fanouškům písniček Ládi Kerndla, protože těch je tu dost a jsou docela pěkné. Ti ostatní si ale budou zoufat nad ubohostí a naprosto nedostačující kvalitou filmu, za jehož zhlédnutí vyhodili těžce vydělané peníze. Ono to ve výsledku nějaký smysl má, ale ten se schovává za průhledně dialogy a nepatrnou symboliku. Vše je navíc pospojováno a sešroubováno do tak mizerného a křečovitého celku, že to snad ani nestojí za řeč.

Pavel Bobek a Kerndl jsou možná dobří hudebníci, ale rozhodně nejsou dobří herci. Přitom jim napomáhá fakt, že oba dva představují právě muzikanty, tedy postavy jim podobné, takže ani nemusí nic moc hrát. Na druhou stranu se nijak nezesměšňují (opomenu-li scény, ve kterých se Kerndl producíruje ve špinavém nátělníku) a ani nezůstávají pozadu za profesionály (Bolek Polívka a Tatiana Vilhelmová nejsou špatní, bohužel doba jejich působení na plátně nepřekročí minutu a půl, a Zuzana Slavíková v roli Františkovy manželky je spíš otravná).

Nefunguje ani scénář, jenž omílá dokola ty samé prvky a přitom málokterý nápad dotáhne do konce. Kdyby běžel Ostrov svaté Heleny v televizi, určitě by měl vysokou sledovanost. Vpuštěním do kin mu ale jeho tvůrci předem vykopali hrob.