Návrat do Silent Hill 3D (Silent Hill: Revelation 3D) – Chatrná slátanina – recenze

CZ Premiéra: 22.11.2012

Pět let starý Silent Hill se mi líbil – zaujala mě temná atmosféra, stylizovaná výtvarnost strašidelného prostředí, děsivá monstra. Příběh o prokletém městě, ve kterém neustále padá popel a v pravidelných intervalech do něj přichází temnota z pekel, nabídl i sympatické duo ženských hrdinek, které v městečku pátraly po ztracené dceři jedné z nich. Na adaptaci počítačové hry nadstandard. Její pokračování je však výrazně horší po všech stránkách.

Hlavní hrdinkou je ono ztracené děvče (nesympatická Adelaide Clemens), kterému má být nyní okolo sedmnácti let. Na události ze Silent Hillu si nepamatuje a otec (Sean Bean) před ní pravdu skrývá. Pak je však unesen (neznámo kým) a zanechá dcerce dopis, aby se ho v žádném případě nevydávala hledat do Silent Hillu. Ta samozřejmě neváhá vykonat přesný opak a vyráží na cestu spolu se svým spolužákem, kterého zná sotva pár hodin…

Tím příběh končí. Po příjezdu do cílové lokace se totiž město dle očekávání propadne do temnoty a už z ní nevyleze (na rozdíl od jedničky, kde tma po nějaké chvíli odezněla a po zaznění sirény se zas vrátila a cyklus se opakoval). Celý zbytek filmu je následně poslepován z náhodných útržků, které připomínají počítačovou hru až příliš. Hrdinka vždy vleze do nějaké místnosti, tam několik minut pomaličku chodí, pak se tam objeví příšera, dívčina jí po pár sekundách uteče nebo ji zabije, vleze do jiné místnosti, tam pak zas několik minut pomalu chodí, a tak dále pořád dokola.

Děj nedává sebemenší smysl. Absolutně není jasné, o co se postavy snaží, proč dělají to, co dělají, a čeho tím chtějí dosáhnout (ani na okamžik). Nejde přitom jen o hlavní hrdinku, nýbrž úplně o všechny. Motivace postrádají i vedlejší postavy, a to včetně záporáků. Nikdy není jasné, co je v sázce, o co se bojuje a kdo má co v plánu. Pochybuji, že by byla na vině postprodukce, a že vysvětlovací pasáže skončily na podlaze střižny. Chyba je podle mě ve scénáři, který neváhám označit za debilní. Jeho autorem (a zároveň i režisérem filmu) je Michael J. Bassett, jehož horor Pustina nebo Solomon Kane vyloženě špatné filmy nebyly, tohle je ale přešlap o pořádný kus vedle. Není to totiž ani dobře natočené. Vidět je to zejména na akčních scénách, které jsou nepřehledné, a není v nich jasné, kdo koho čím propíchl. Posledním hřebíčkem do rakve je závěr, kdy film najednou skončí (a připraví si podestýlku na další díl), aniž by divák chápal, co se tedy vlastně stalo a co z toho vyplývá. Nikdo totiž neudělá vůbec nic, co by naznačovalo výhru dobra nad zlem či naopak.

Ze začátku filmu to chvíli vypadá, že hlavní hrdinka je magor, a že všechny ty scény s příšerami apod. budou jen její halucinace, které se objevují téměř pokaždé, když projde dveřmi. Pak však jedna z jejích halucinací zabije jiného člověka, načež je holčina obviněna z vraždy a je stíhána policií. To ve mně na chvíli vzbudilo dojem, jakoby režisér nabízel divákovi interpretaci, že toho muže zabila ona sama, a že se pak bude hájit povídačkami o krvelačných monstrech, zatímco ji ostatní budou považovat za blázna. Od tohoto sofistikovaného schématu však snímek poměrně záhy upustí, neboť ti zprvu zanícení policisté (překvapení množstvím krvavých nápisů na zdech u hrdinky doma) záhy zmizí, už se neobjeví, a této možnosti výkladu se film dál už nevěnuje.

Jediné, co jakžtakž funguje, jsou sporadické scény s příšerami (většinou se jedná o ty samé, co jsou i v jedničce). Strašidelné kulisy jsou sice vytvořené hezky, bohužel však nemáte moc příležitostí si je prohlédnout, protože jsou 90% filmu ponořeny ve tmě, čemuž nepomáhá ani žalostně nefunkční 3D. A když se objeví Malcolm McDowell, působí to skoro jako parodie. Nebrat.