Meruňkový ostrov (Marhuľový ostrov) – Strasti a radosti na slovenském venkově – recenze

CZ Premiéra: 22.3.2012

Svobodná žena po čtyřicítce se vášnivě zamiluje do staršího řidiče náklaďáku, který každým pátkem projíždí jejím městem s nákladem zeleniny. Mají se moc rádi, což si opakovaně každý týden navzájem dokazují. Muž pak ale najednou z ničeho nic přestane jezdit. Hrdinka se nejprve trápí, pak ale najde náklaďák svého milence v autobazaru. Koupí ho, zjistí si adresu původního majitele a vydá se do malé vesničky muže vyhledat. Jak je jí následně sděleno, tak dotyčný bohužel nedávno zemřel. Zhrzená žena na místě odevzdá vůz jeho dvěma synům, kteří souhlasí, že u nich může přespat. A ona se posléze rozhodne s nimi žít…

Slovenské drama je celovečerním debutem režiséra Petera Bebjaka, který doteď natáčel jen slovenské televizní seriály. S dost nízkým rozpočtem výsledek vypadá opravdu spíš na televizní počin a je pravda, že svou neokázalou stylizací (ale i poetickou atmosférou) připomíná filmy jako ROMing nebo Ostrov svaté Heleny (příšerný). Meruňkový ostrov je naštěstí o dost lepší než oba zmíněné snímky.

Především ta režie Petera Bebjaka není vůbec špatná. Pod jeho vedením se v na první pohled obyčejném dramatu začnou časem objevovat neočekávané prvky směřující k buranskému hororu nebo k magickému realismu (ani v jednom z případů bohužel nedojde k naplnění). Film především má fungující scénář a slušně napsané postavy, jejichž jednání lze většinou chápat, což je poslední dobou v českých i slovenských filmech (těch, co se dostaly k nám do kin, jako třeba Jánošík) vzácností. Hodnocení pod recenzí přesto není nijak závratně vysoké, takže se dá tušit, že problém spočívá někde jinde.

Celý děj totiž není moc zajímavý a činy některých postav se převážně ke konci filmu stanou zkratkovitými a těžko uchopitelnými. Závěr je už opravdu nuceně tlačen k neradostnému konci a vyznění filmu je depresivní a chmurné, podobně jako jsou jeho hrdinové. Atmosféra snímku přitom zavání z počátku vesnickou pohodou. Hrdinka poznává venkov z té romantičtější stránky (lov obřích sumců, česání meruněk, výroba džemu, drobné radosti, nedělní fotbal…), načež se ke slovu dostane i jeho odvrácená strana (nuzné životní podmínky, alkoholismus, deprese, špína a bahno…)

Všichni tři zúčastnění jsou převážně televizní herci (Szidi Tobias, Attila Mokos a Peter Nadasdi) a hrají velmi dobře. Díky jejich výkonům lze snadno přežít i občasné těžko vysvětlitelné chování jejich postav, jež jsou záměrně napsány jako ne moc sympatičtí jedinci s podivnými životními pohnutkami. Charakterově jsou tyto postavy rozumově prostší, přirozené, svérázné. Herci se nebáli ani častých otevřeně erotických scén, natočených ale (opět záměrně) zcela nevzrušivě, upoceně a živočišně.

Zásadní výhrada spočívá v tom, že se nedovíme nic o minulosti hrdinů, film se totiž zaměřuje pouze na tady a teď. A i v tom občas pokulhává. Žena například ani jednomu z bratrů za celou dobu neřekne, proč vlastně přijela na venkov, proč se rozhodla převrátit svůj dosavadní životní standard kompletně naruby (což není jasné ani divákovi, pokud se tedy nehodláte smířit s myšlenkou, že o životě mimo civilizaci sní ve městě skoro každý) a už vůbec ne to, že měla poměr s jejich otcem. Pak je dost těžké orientovat se v tom, z čeho ty deprese a povahové rysy hrdinů vlastně plynou. U filmu, jenž je založen výhradně na emocích a pocitech, se jedná o poměrně důležitý prvek.

Přesto jde o překvapivý nadprůměr, a je tomu tak hlavně díky evidentnímu talentu režiséra a herců. Už dlouho tu nebyl slovenský film s tak výraznou a nezaměnitelnou atmosférou.