Medvídek Pú (Winnie the Pooh) – Animák pro nejmenší – recenze

CZ premiéra: 5. 5. 2011

Příběh nového filmu o dobráckém medvědovi v červeném tričku bude povědomý každému, kdo kdy četl stejnojmennou dětskou knížku, kterou napsal anglický spisovatel Alan Alexander Milne. Opírá se o veselou příhodu, kterak zvířátka ze Stokorcového lesa hledala ztracený Ijáčkův ocásek. Že nevíte, kdo to je Ijáček? Pak vás asi překvapí složení dalších obyvatel malého lesíka – kromě věčně hladového Púa a zachmuřeného oslíka Ijáčka tu žijí ještě veselý Tygr, vystrašené Prasátko, moudrý pan Sova, máma Klokanice s Klokánkem a farmář Zajíc.

Animace je téměř stejná jako v roce 1977, kdy přišlo studio Walta Disneyho s prvním celovečerním medvídkem pú. Výjimku tvoří úvod a závěr, z nichž je patrné, že vyprávěný příběh je souběžně spjat s fantazií kluka Kryštůfka Robina, který si hraje se svými hračkami a plyšáky z oblíbené knížky. O oslavě dětské imaginace se nedá moc mluvit, spíš je to opravdu taková nenáročná pohádka pro děti. Režie se ujal Stephen J. Anderson, jenž pro Disneyho natočil už animovanou sci-fi komedii Robinsonovi.

Lineární a nepříliš zajímavý příběh o hledání ocásku (ve kterém se s vidinou snadno získané odměny v podobě soudku medu všichni snaží vymyslet, co by si mohl Ijáček přišpendlit na pozadí) se tvůrci rozhodli ozvláštnit druhou linií o záchraně Kryštůfka Robina před hrůzostrašným stvořením jménem Brzopět. Na tom se už stavět dá. Scénář nabízí spoustu víceméně vtipných gagů, ale i (v rámci mezí) strašidelných scén. Vše zabaleno do obalu tvořeného hravým dětským světem, humorem, malými nedopatřeními a absolutně nekonfliktními dialogy mezi obyvateli Stokorcového lesa. Jen ten Ijáček by mohl být víc optimistický a Klokánek by nemusel oslovovat Prasátko „Vepři“.

Děti se rozhodně zabaví a ani rodiče tentokrát nepřijdou moc zkrátka. Některé vtipy fungují na obou stranách (zejména Prasátkův provazový incident nebo parodie na Indiana Jonese), naopak písničky a snové vize, ve kterých Pú plave v medové tůni, asi dospělí nedocení. Originální je i přeskakování postaviček z jedné knižní ilustrace do druhé, film se totiž odehrává v knížce, takže některé pasáže přímo komentuje vypravěč. To, jak se pod Púem prohýbají písmenka, když po nich kráčí, je geniální. Humoru nelze vyčítat infantilnost, zaměření na cílovou skupinu capartů ve věku od dvou do osmi let prosakuje z každého záběru. Je pravda, že pro malé předškolní děti je medvídek pú ideální, ale pro starší (pokud vás nepřepadává nostalgie) je návštěva kina na vlastní nebezpečí. On laskavý humor a nenásilný děj asi nikomu neuškodí, ale dejte za to tři stovky v kině. Zvlášť když musí být hlavní film pouštěn dohromady s nevalným předfilmem, aby trval aspoň víc jak hodinu (malé děti stejně déle jak 60 minut pozornost neudrží). Pokud tedy chcete svému potomkovi dopřát první kino zážitek, zde máte možnost. Stejně tak pokud chcete zavzpomínat na dětská léta nebo se zkouření pobavit. Na DVD bude asi tenhle medvěd přesto slavit větší úspěchy.