Sourozenci Pevensieovi jsou s přibývajícími roky zase o něco starší, navíc žijí již odděleně. Petr i Zuzana jsou na vlastní pěst v Americe, zatímco Edmund a Lucka nadále pobývají v Anglii zmítané válkou (což poznáte pouze podle jedné náborové scény a zvuků letadel v pozadí) u svých příbuzných. Nové Letopisy se zabývají výhradně jen osudy mladší dvojice, Petr se Zuzanou se tedy objeví na plátně dohromady jen asi tak na dvacet sekund.

Důvod, proč se Edmund s Luckou musejí vrátit do Narnie, kde je tamní obyvatelé uctívají coby krále a královnu, není dopředu známý a není jím obeznámen ani princ Kaspian (o něco pohlednější a zarostlejší než ve dvojce), na jehož lodi se jménem Jitřní poutník oba hrdinové skončí. Teprve zhruba v třetině filmu se divák doví, že několik odlehlých ostrovů uprostřed moře na samém kraji narnijské říše je sužováno tajemnou zelenou mlhou, která ukrývá nebezpečné zlo, jež pohlcuje muže, ženy i děti z ostrovních vesnic.

Scéna, během které se trojice hrdinů (sourozenecké duo nedobrovolně doprovází jejich bratranec Eustace) přenese z Anglie do Narnie, je výborně natočená a je asi druhou nejlepší scénou z celého filmu. K jejímu vysvětlení a k několika dalším detailnějším odkazům je asi dobré alespoň trochu znát předešlé dva snímky, ale za nutnost to nepovažujte. Taky nepočítejte s tím, že se budete moci opět kochat roztodivnými mluvícími zvířátky a bájnými tvory žijícími v hustých lesích. Většina děje se totiž odehrává na moři, případně v jeho těsné blízkosti na jednom z ostrovů. Okolní příroda je nádherná (natáčelo se v Austrálii) a Jitřní poutník byl pro natáčení sestaven ne jako laciná kulisa, ale jako skutečně funkční dopravní prostředek. Kromě toho je ale na Letopisech znát menší rozpočet, digitální triky většinou nijak neoslní a oproti minulým dílům se zde vyskytuje o mnoho méně postav. Dobrou zprávou je, že filmaři si po nepříliš povedeném princi Kaspianovi přestali hrát na Pána prstenů, na druhou stranu ale asi hodně okoukali z Pirátů z Karibiku, což jim však odpustíte díky dobře vystavěnému příběhu.

Letopisy jsou výpravnou rodinnou podívanou, u které se samozřejmě nedá počítat s dokonalým scénářem ani s perfektní logikou, ale čeho je moc, toho je příliš. Dětem to pravděpodobně moc vadit nebude, ale dospělý divák se bude každou chvíli trapností propadat do křesla pod nánosem přehnané teatrálnosti a nepřirozeně sešroubovaných morálních ponaučení, která se na vás sesypou minimálně jednou za každých dvacet minut. Zde jsou navíc tato ponaučení pronášena digitálním myšákem nebo dvanáctiletými dětmi. Zejména pak v samotném závěru se tlačí slzy bezmála šest minut, což je doopravdy zbytečně natahovaná a navíc nudná sekvence.

Další kapitolou je Eustace. Ten je asi nejvíce nesnesitelnou filmovou postavou od dob Jar Jara Binkse z Hvězdných válek. Což už je dost co říct. Přemoudřelý a zároveň ukňouraný fracek s arogantním chováním a s až nepřirozeně spisovnou mluvou (kterou navíc zabíjí český dabing, který je u všech ostatních postav naštěstí na velmi dobré úrovni) vám prostě k srdci nepřiroste. U ostatních postav ale na takový problém už nenarazíte. Dětští herci jsou celkem dobří, i když chvílemi je na nich znát manipulace režisérem. Když už je řeč o režii, tak té se tentorát ujal Brit Michael Apted, režisér bondovky Jeden svět nestačí, Enigmy či Goril v mlze.

Kvalitně zpracovanému příběhu vévodí dobrá atmosféra, úžasné exteriéry i občasné temné a strašidelné scény (menší děti by se dokonce mohly bát). Třetí rozměr moc neoceníte, i když v několika soubojích nebo na vlnách v bouři se pro 3D uplatnění najde. Dobrou práci odvedl i hudební skladatel David Arnold, který vytvořil pro film soundtrack.

Na rozdíl od Harryho Pottera se o Letopisech nedá říci, že by byly každým dalším dílem dospělejší a temnější. Ono to vlastně ani nevadí, protože si udržují jakýsi standard, jenž z nich dělá divácky vděčnou fantasy ságu, která je cíleně zaměřená na dětského diváka, a zároveň nenastavuje laťku příliš vysoko. Vytváří specifický fantaskní svět, který ani napotřetí nepřestává překvapovat (loď tažená drakem nemá chybu), přesto nedává žádný pádný důvod k vícenásobnému zhlédnutí. Pro fanoušky nutnost, pro rodiče s malými dětmi ideální, ale pro ostatní jen dobrodružný a víceméně i zábavný způsob, jak bez větší újmy zabít dvě hodiny volného času.