Králova řeč (The King´s Speech) – Oscaroví Britové v historickém dramatu – recenze

Nemusíte být dějepisní znalci, abyste věděli, kdo byla královna Alžběta, přezdívaná Královna Matka. Kupodivu ale jen málo lidí zná jejího méně slavného manžela, krále Jiřího VI. To by se teď však mohlo snadno změnit. Že se jedná o postavu přinejmenším pozoruhodnou, pochopili i spisovatelé Mark Logue a Peter Conradi, kteří napsali knihu Králova řeč. Inspiroval je panovníkův řečový defekt, jenž si samozřejmě vzhledem ke svému postavení a očekáváním veřejnosti nemohl dovolit a který proto tvrdě překonával. Knihu loni zfilmoval anglický televizní režisér Tom Hooper (Prokletý klub), film obsadil výkvětem britských herců a nedávno za něj dokonce inkasoval čtyři Oscary, včetně těch za nejlepší film a režii.

Bertie, jak svého manžela, vévodu z Yorku, nazývá ve filmu manželka Alžběta, vlastně o trůn původně nestál. Po smrti otce se totiž vlády ujal jeho starší bratr Eduard, jenže ten hned vzápětí abdikoval kvůli svému sňatku s dvakrát rozvedenou Američankou. Takže pro Bertieho nezbyla žádná jiná možnost, než zodpovědné břímě převzít. Jenže nejenom, že k vladaření takového rozsahu nebyl nikdy vychováván, navíc si s sebou už od dětství nesl vadu řeči, koktal, zadrhával a nebyl schopen dát dohromady celou větu bez přeřeknutí.

Colin Firth (taktéž oceněný Oscarem) se role krále ujal velmi zodpovědně a dokázal si vybudovat neschopnost normálně mluvit tak dokonale a uvěřitelně, že budete hltat každý jeho pohyb koutků, každé slůvko, každý náznak. Chvěje se, je nervózní, nejistý, stydí se, přesto v něm sálá silná osobnost a rozhodnost. V tomto případě je ocenění Akademie skutečně na místě. Colin je prostě boží. Neméně skvělý je Geoffrey Rush v roli logopeda Lionela, jenž je najat Alžbětou (Helena Bonham Carter), aby Bertiemu pomohl s jeho problémem. Korunovace se totiž blíží a Bertie bez pomoci profesionála nebude schopen pronést slavnostní řeč. Ani ty následující. Lionelovy metody jsou zvláštní a zcela odpovídají svému autorovi. Lionel je totiž v Geoffreyho podání osobitý, excentrický, vtipný a rázný učitel, který si hledí svých výsledků a nehodlá se vzdát. A právě na přátelském vztahu obou hlavních postav je postaven základ celého filmu.

Kromě Colina, Geoffreyho  a Heleny najdete ve snímku spoustu dalších oblíbených britských herců, kteří, ačkoli jejich výkony jsou úctyhodné, hrají druhou ligu a mnozí se příběhem jen mihnou. Za zmínku stojí role krále Eduarda, kterou si střihl Guy Pearce, jeho umírajícího otce Jiřího V. si zas zahrál Michael Gambon. V roli Winstona Churchilla uvidíte Timothyho Spalla. Zmíněná Helena Bonham Carter hraje sice dobře, ale nepředvádí nic, co by stálo za vyzdvihnutí.

Naopak vyzdvihnout je třeba zejména hudbu Alexandra Desplata a režii Toma Hoopera, jenž si s příběhem vyhrál, a i když občas příliš zvolnil či dokonce zadrhnul, do finiše dospěl s vyznamenáním. Historické téma neváhal protnout mnoha komickými prvky, takovým lehkým britským humorem a slovními hříčkami. Už když si na začátku Bertie na doporučení jednoho z bezradných doktorů vkládá do úst po vzoru Démosthena kameny, je to samo o sobě absurdní. Když pak vidí na záznamu proslov Hitlera (snímek se odehrává ve třicátých letech), závidí mu („Kéž bych byl víc jako on, ten se nikdy nepřeřekne.“). Celkem vtipné jsou i metody Lionelovy léčby, která zahrnuje i vulgární výrazy, při jejichž vyslovování totiž Bertie kupodivu nekoktá. Slovo fuck se tu sice vyskytuje, ale jen velmi krátce ve dvou scénách, diskuze o zvýšení přístupnosti filmu proto neberte moc vážně (u nás od dvanácti let).

Jedinými vadami na kráse jsou tudíž jen nedostatečná gradace, celková lineárnost příběhu a pár hluchých míst. Např. pasáž, kdy Bertie čte Shakespeara za zvuků hudby, je příliš natahovaná a nefunguje v ní moment překvapení. Jedná se ale jen o maličkosti. Zbytek je vytříbeným a skvěle zahraným filmem, který si zaslouží vysoké hodnocení i divácký ohlas.