CZ premiéra: 15. 1. 2009
Che Guevara je svým způsobem kultovní postavou. Jeho tvář na nás hledí z plakátů ve studentských pokojích celého světa, stejně jako z triček tisíců lidí. Těžko říct, proč se zrovna marxistický revolucionář, astmatik a ne zrovna nejlepší velitel všech dob stal takovým symbolem. Nicméně v letošním roce se jeho pohnuté životní osudy dočkaly filmového zpracování. Ne prvního, protože Che válčil na stříbrném plátně už rok po své smrti a tenkrát to dvakrát dobře nedopadlo. Nyní ovšem vousáč v baretu přichází v mezinárodní koprodukci, pod vedením velice schopného režiséra.
První část filmu, uvedená u nás pod názvem Che Guevara – Revoluce, má dvě dějové linie. Hlavní se odehrává v letech 1956-1958 na Kubě za revoluce, která přerostla v nefalšovanou občanskou válku. V linii druhé se přeneseme do roku 1964, kdy Che hájí zájmy Kuby na summitu OSN ve Spojených státech a naváží se do každého, kdo se na Kubu jen křivě podíval. Aby v tom měl divák jasno, scény na Kubě jsou barevné, scény z USA pouze černobílé. Film se snaží v divákovi vyvolat dojem, že Che svůj život vypráví, což se ale úplně nedaří. Pokud náhle utichne zvuk střelby a ozve se hlas hlavního hrdiny, který pronáší moudra o revoluci a partyzánské válce, spíš něž cokoliv jiného to film narušuje.
Zejména první polovina filmu vůbec trpí zbytečným kouskováním děje. Nejde o život Che Guevary, ale pouze o některé důležité epizody, poskládané trochu chaoticky za sebe. Dost často se spolu se střihem bez v
arování změní místo, čas nebo třeba oděv hlavního hrdiny a rozehrává se úplně nová scéna. Divák pak jednoduše většinu času neví, na čem je. A jelikož první polovina neoplývá ani akčními scénami, které se omezují na pár přepadení vojenských hlídek, obávám se, že dost lidí začne nadávat, proč se vůbec dívají. V těchto chvílích snímek balancuje na hraně mezi dokumentem a hraným filmem, přičemž není ani jedno z toho. Podobný přístup bych čekal u televizního filmu, ale ne u snímku za x miliónů.
Naštěstí s přibývajícími minutami se film neustále zlepšuje. A ve chvíli, kdy se podaří sjednotit všechny kubánské revolucionáře pod jeden prapor, začíná ta pravá zábava. A sice bitva o město s velkou vojenskou posádkou. Snad ještě nikdy jsem neviděl tak dobře udělaný konflikt na území města. Tvůrci skvěle vystihli atmosféru neustálého nebezpečí, kdy se nedostává krytů a na každé střeše a v každém okně se může skrývat nepřítel s puškou. V této části nám Che ustupuje malinko do pozadí, protože ani on nedokáže být na více místech zároveň. Ona závěrečná bitva je doslova nabitá skvělými momenty, ať už vykolejení vlaku, nebo pěkně ukázaný propad morálky na straně vládního vojska. Zkrátka a dobře, poslední třetina snímku zastiňuje všechno předchozí. Navíc znatelně ubylo záběrů z 60. let, což dodává filmu na celistvosti.
Co se hereckých výkonů týče, nemám sebemenší výtku. Che skutečně působí jako oddaný revolucionář a muž na svém místě. Jeho představiteli by jeden i věřil, že se nějaké té partyzánské války účastnil. Ostatní role nevyžadují nějak moc hereckého talentu, většinou se jedná o negramotné povstalce, kteří stěží vědí, jak se vlastně drží puška. Bohužel, většina postav pak začne divákovi dost splývat a stěží rozezná těch několik málo důstojníků revoluční armády. Všichni navíc nosí stejné oblečení, stejné zbraně, jsou stejně neoholení a tak dále. Škoda, nicméně s tím se dalo počítat.
Pochvalu si určitě zaslouží hudba. Nejde sice o něco, co vnímáte víc než obraz a o OST se lidé asi rvát nebudou, ale rozhodně jde o dobrý doplněk, muzika se dobře hodí k době a prostředí, stručně řečeno – vítaný doplněk.
Přes rozpačitý dojem z první poloviny se mi příběh legendárního revolucionáře celkem líbil, i když většinu dojmu dělá již pospaná závěrečná bitva. Uvidíme, jak si režisér poradil s druhou části filmu a zda se naplní mé černé obavy a druhá část u nás do kin vůbec nepůjde. Takže můj verdikt: zajímavé dílko, které mapuje historii Kuby na konci 50. let, nabízí úžasnou bitevní scénu a zasloužilo by si ucelenější koncept. Na druhou stranu, svého mnohem staršího soudruha z let šedesátých překonává ve všech ohledech. Zapaluji si havanský doutník, volám „Vlast nebo smrt!“ a nemilosrdnou klávesnicí píšu do kolonky hodnocení 80%.