CZ Premiéra: 12.7.2012

Nejjednodušší by bylo napsat, že Až vyjde měsíc je nejnovějším počinem režiséra Wese Andersona, bezvýhradně film doporučit a poslat vás do kina v případě, že jste třeba viděli nějaký jeho dřívější kousek (Život pod vodou, Fantastický pan Lišák…) a líbil se vám. Pak je totiž velmi pravděpodobné, že z Až vyjde měsíc budete nadšení.

Příběh je svérázný. Odehrává se v roce 1965 na sporadicky obydleném ostrově, kde se dvanáctiletý a ostatními dětmi nepříliš oblíbený skaut-sirotek rozhodne dezertovat ze skautského oddílu společně s taktéž dvanáctiletou femme fatale, která pro změnu utíká z domova. Na ostrově po nich pátrají dívčini rodiče (Bill Murray, Frances McDormand), vedoucí skautského oddílu (Edward Norton) a jediný příslušník ostrovní policie (Bruce Willis). Zamilovaný pár uprchlíků se ale nehodlá vzdát lacino…

Film je bezesporu komedií – a vynikající. Od úplně prvních záběrů, kdy zřetelně rozeznáte Andersonův rukopis, se vám na rtech vykouzlí úsměv, který až do konce závěrečných titulků nezmizí, jen chvílemi je střídán výbuchy smíchu a pobaveným uchechtáváním. Originálních gagů je tu přehršel a značná část humoru je tvořena i tím, jak se některá z postav podívá, zachová nebo pohne. Nebo tím, jaká rekvizita či prostředí se na plátně zrovna objeví.

Znovu se dá uplatnit každé pozitivum, které se dá na Andersonových filmech najít. Perfektní cit pro režii, vedení herců, nezaměnitelná atmosféra. Ona tedy ta atmosféra je stejná jako ve všech jeho předchozích filmech, ale rozhodně se nedá říct, že by se nějak okoukala. Pořád totiž tvoří něco úplně jiného, než s čím se v běžné distribuci setkáte, něco unikátního, jedinečného a magického. Když vejdete do kinosálu, je to, jako byste vstupovali do útrob dutiny lebeční samotného režiséra, originálního mistra vyprávění. Zas a znovu jsem žasnul nad tím, jak v jediné krátké pasáži dokáže vyjádřit více emocí, než vyjádří jiní režiséři v celém filmu. Jak dokáže natočit scénu tak, aby byla komická a smutná zároveň. Jak mu ten jeho optimisticky bizarní vesmír neskutečně žeru.

S tou vší dokonalostí samozřejmě souvisí cit pro retro-dekorace a rekvizity a výborný scénář. Postavy jsou skvěle napsané a do jedné výtečně zahrané. Kromě již zmíněných si přičtěte ještě celý zástup úžasných dětských herců (ústřední duo je k sežrání, obzvláště ta mladá slečna) a Tildu Swinton,  Harveyho Keitela a Jasona Schwartzmana ve vedlejších rolích. Příběh je naprosto nepředvídatelný. Absolutně nemáte šanci odtušit, co se stane v příštích pár sekundách. Možné je totiž cokoli. Nikdy si nemůžete být jistí, jestli zrovna do někoho neudeří blesk, jestli třeba někdo nedostane do zad nůžkami, nebo jestli Bill Murray nepůjde uprostřed noci z ničeho nic pokácet strom. I přes ten kolotoč podivností ale divák neztratí zájem o hrdiny filmu, záleží mu na nich, chápe je i s jejich motivacemi a plně s nimi soucítí.

Pokud byl Život pod vodou o dávno dospělých mužích, kterým je líto, že už nejsou dětmi, tak Až vyjde měsíc vypráví o dětech, které by byly rády dospělými, chovají se tak a podřizují tomu svět kolem sebe. Objevují svou individualitu i sexualitu, prožívají dospělácké situace a pomalu dospívají, ale v duších stejně zůstávají dětmi, které věří, že jejich dalekohled má kouzelnou moc. A je to krásné.

Film rozhodně vybízí k vícenásobnému zhlédnutí a nehrozí, že by se přitom okoukal. K naprosté boží úžasnosti Života pod vodou mu sice ještě trošičku schází, ale i tak si maximální hodnocení plně zaslouží.