CZ Premiéra: 23.8.2012

7 dní v Havaně je celkem příznačný název pro film skládající se ze sedmi povídek, které natočilo sedm evropských režisérů (Gasper Noé, Laurent Cantet, Benicio Del Toro…), a které se všechny odehrávají v hlavním městě Kuby.

1)      Mladý americký student se ve společnosti svého taxikáře seznamuje s kubánským alkoholem, hudbou a ženami. Snaží se nějakou sbalit, a když se konečně podaří, čeká ho nemilé překvapení.

2)      Srbský režisér Emir Kusturica (hraje sám sebe) si přijíždí převzít cenu na filmový festival, příšerně se ožere a stráví noc ve společnosti taxikáře-saxofonisty.

3)      Mladá zpěvačka volí mezi kariérou ve Španělsku a životem po boku neúspěšného baseballisty. Volí baseballistu, protože neuzvedne kufr.

4)      Palestinský novinář má udělat rozhovor s nějakým politikem. Čeká na přijetí a toulá se po městě a po plážích.

5)      Mladá dívka je rodiči přistižena v posteli s jinou nahou slečnou. Rodiče ji nechají podrobit se podivnému šamanskému rituálu, během kterého ji medicinman omývá vodou, páře jí šaty a přikládá jí k obličeji drobné ptactvo.

6)      Žena ve středních letech peče cukroví jako vedlejší zaměstnání, celý den se stresuje a pak ještě přednáší v televizi v pořadu, kde radí ženám, jak se vyhnout stresu.

7)      Stará křesťanka donutí své sousedy a rodinu, aby jí uprostřed činžovního bytu postavili fontánu, okolo které proběhne ten večer oslava na počest Panny Marie.

Pokud znáte předchozí tvorbu režisérů těchto povídek, tak je budete v některých případech schopni celkem snadno přiřadit k sobě (kromě Benicia Del Tora, který svojí povídkou, tou první, na plátně debutoval). Většinou to poznáte podle stylu vyprávění nebo atmosféry té dané povídky.

Příběhy spojuje kromě místa dění a španělštiny i několik dalších prvků. Občas totiž dojde k prolnutí některé rekvizity nebo postavy z jedné povídky do druhé, ale nestává se to pravidelně a při snížené pozornosti si toho ani nemusíte všimnout. Sjednocujícím motivem je poselství, že na Kubě je krásně, že Havana je zajímavé město plné zajímavých lidí, a že lepší rum a doutníky jinde nenajdete. A občas nějaký ten sex nebo odhalená ňadra. Jednotlivé povídky se pak od sebe liší především kvalitou, která výrazně kolísá.

Je jasné, že ve skupince náhodně vybraných sedmi lidí se může každému nejvíce líbit úplně jiná povídka, než těm ostatním. Mně např. naprosto sedla čtyřka, protože mi připomněla atmosféru filmů Wese Andersona. Naopak se mi vůbec nelíbila pětka, která byla extrémně nudná, zdlouhavá a bez pointy. Ostatní povídky oscilovaly někde mezi tím, většinou okolo průměru. Všechny mají zhruba 20 minut, což je opravdu hodně (film má kvůli tomu přes dvě hodiny) a značné zkrácení by bylo jedině na místě. Povídky dále nejsou žánrově sjednoceny, a přestože je většina z nich komediální, tak v některých není po humoru ani stopy a přijdou na řadu dramatické emoce. Pětka Gaspera Noého je úlet.

Ve výsledku film 7 dní v Havaně ani zdaleka nedosahuje kvalit např. Paříži, miluji Tě nebo Tokio!, ale rozhodně je alespoň lepší, než poslední snímek Woodyho Allena, taktéž povídkový. Vypovídací hodnota jeho příběhů není nijak velká a jako celek to stěží funguje coby oddechová záležitost pro letmé pobavení. Pokud vám však jde o bližší poznávání exotického kraje Kuby a tamní kultury, dejte přednost cestopisnému dokumentu.