30 minut po půlnoci (Zero Dark Thirty) v pravý čas – recenze

CZ Premiéra: 21.2.2013

Zdá se, že více jak jedenáct let po událostech 11. září a téměř dva roky po zabití Usámy bin Ládina nastal čas pro komplexní ztvárnění soudobého zeitgeistu. Film Kathryn Bigelow 30 minut po půlnoci přesně tohle nabízí: zhušťuje události celých deseti let vedoucí k zabití bin Ládina do dvouapůlhodinového, informacemi nabitého a zároveň decentního celku, který je v určitých ohledech antitezí k podobně strukturovaným filmům, což se budu snažit níže vysvětlit.

zdt 1

Mnoho filmů má jasně dané směřování od samého začátku tak, že to nevyžaduje výrazné zahloubání se do nitra postav: u detektivek tomu může být dopadení vraha, u katastrofických filmů záchrana (lidí, světa). Problém, stanovený na začátku filmu, je zásadním – a na konci zpravidla úspěšně vyřešeným. Diametrálně odlišně pojatý je v tomto případě film Davida Finchera Zodiac (2007), kde se všechny tři hlavní postavy spíše stávají obětí vlastní posedlosti pátráním, což nakonec k dopadení vraha nevede. Neexistuje zde žádná radost na konci, žádná katarze.

30 minut po půlnoci je vystavěno podobným způsobem, byť samozřejmě s ne úplně stejným koncem. Hlavní hrdinka Maya (Jessica Chastain) je workoholičkou, jež zasvěcuje pátrání po nepříteli č. 1 celý život a kariéru. Odráží se to na jejím sociálním statusu – posedlá vyšetřováním, procházející stohy papírů a fotek, sledující mnoho výpovědí zajatců při mučení nedokáže žít jinak než v neustálém stresu.

Maya je jedincem uvíznutém v jakémsi investigativním soukolí. Bylo by ovšem chybou pojímat jen její status, ostatně: ač je hlavní postava, pořád je fragmentem, jedinou (nicméně ne nedůležitou) součástkou ve stroji. Bigelow počin je komplexním vystihnutím soudobého (či nedávno minulého) zeitgeistu. Komplexním proto, že nezobrazuje útoky 11. září – od toho už byl strhující Let číslo 93. Explicitně je na 11. září odkazováno jen v úvodním „záběru“ – ten je tvořen jen ze záznamu hovorů z unesených letadel, symbolizuje tak počáteční bod na úsečce pátrání. Zároveň ho komplexním označuji proto, že nejde vyloženě o poslední bod úsečky: tedy samotný útok na bin Ládinovu rezidenci. 30 minut po půlnoci je především filmem o dějinném předělu mezi 11. zářím 2001 a 2. květnem 2011. Ústředním motivem je pátrací proces (resp. spíše souhrn procesů) vedoucí k bin Ládinově zabití. Divák tak, stejně jako Maya, musí přijímat a interpretovat mnoho dat z nichž se určité množství ukáže buď jako nikam nesměřující či nikterak nepomáhající vyšetřování anebo přímo mnoho mylných informací. Nadbytečnost informací ve filmu zdůrazňuje fakt, že pátrání po bin Ládinovi bylo všechno – jen ne hladce probíhající. Cesta za kýženým výsledkem je zde upachtěná s mnoha překážkami a zároveň je nutné se po ní několikrát vrátit a zkusit to jinak.

Záverečná akce je pak precizně nasnímaná a zároveň stvrzující povahu filmu. Ano, jediný závěrečný útok na rezidenci probíhá hladce a úspěšně. Neexistuje zde ovšem to, co je vidět v  „záchranářských“ filmech typu Armageddon (Michael Bay, 1998) či Apollo 13 (Ron Howard, 1995) – jistě si vzpomínáme na scény oslav a provolávání hrdinů v řídícím středisku NASA. V 30 minutách po půlnoci je tomu naopak: několik střídmých poplácání po ramenou, ale žádná velká slova chvály, žádné oslavy. Jen obrovské oddechnutí po skončené akci a téměř desetiletém vyčerpávajícím pátrání. A vlastně i smutek v Mayině výrazu, která ztratila svůj jediný životní cíl.

 

 

Hodnocení: 100%

Režie: Kathryn Bigelow
Hraji: Jessica Chastain, Mark Strong, Joel Edgerton, Chris Pratt, Scott Adkins, Édgar Ramírez, Jason Clarke, Jennifer Ehle, Kyle Chandler, Harold Perrineau, Daniel Lapaine, Fares Fares, Callan Mulvey, Nash Edgerton, Jeff Mash, Lee Asquith-Coe, Mark Duplass, James Gandolfini, Stephen Dillane, Fredric Lehne, Christian Contreras
USA, 2012, 157 min

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *