Během mnichovské krize v září roku 1938 dochází v Československu k všeobecné mobilizaci. Mezi oddíly, umístěnými v pohraničních pevnostech, je i jednotka vedená štábním  kapitánem Richterem (Chudík). Jeho vojáci očekávají brzký boj s Němci a mají velmi dobrou morálku. Drtivě na ně proto dopad rozkaz generálního štábu o tom, že se mají z pohraničí, které připadlo po Mnichovské dohodě Německu, stáhnout zpět do vnitrozemí. Vojáci sice příkaz splní, ale odcházejí s pocitem, že byli zrazeni.

Vracejí se do svých kasáren, kde se nachází až do března 1939 a provádějí hlídkovou službu a cvičení. Tady na ně čeká také další zdrcující zpráva – němečtí vojáci zahájí obsazení Československa, přičemž všechny jednotky mají složit zbraně. Důstojníci jsou v tomto ohledu značně nejednotní, Richter si není jistý, jak dále postupovat, nadporučík Žáček (Růžek) navrhuje se všemu podřídit a poslední z velitelů, poručík Brandejs (Beneš) se namísto řešení situace věnuje alkoholu. Ústřední postavou se v jednotce stává desátník Říha (Heverle), který de facto převezme velení a rozmisťuje vojáky do obranných pozic, odhodlán bránit svou pozici proti nepříteli. Žáček se ho pokusí zastavit a s pistolí v ruce naléhá na Richtera, aby zjednal pořádek, je však vojáky zastřelen. Ke kasárnám přijíždí němečtí vojáci, kteří se však dostanou do palby obránců. Začíná bitva, v níž se československým vojákům daří odrážet útoky nepřítele. Německý velitel proto nechá přivézt minomety a děla. Situace se tak záhy stává neúnosnou, německá palba působí obráncům velké ztráty a ukazuje, že dlouhodobé udržení kasáren je v dané situaci nemožné. Jednotka v té době ztrácí i zbylé dva důstojníky, Richter páchá sebevraždu, Brandejs se pokusí vyvěsit bílou vlajku a je při tom zabit Němci. Desátník Říha nakonec dává rozkaz ke stažení se nedalekou řeku a sám zůstává na místě, aby kryl ústup Čechoslováků. Ten se za pomoci několika civilistů, ochotných proti okupantům bojovat skutečně podaří a obránci se tak dostávají z dosahu německého dělostřelectva. Říha se tak stává posledním obráncem v kasárnách a je nakonec v boji s Němci zastřelen.

            Fiktivní příběh na pozadí událostí z března 1939 nabízí velmi lákavou a atraktivní myšlenku obrany proti německým okupantům. Snímek má na svou dobu také docela slušné technické zpracování, byť divák občas musí nad některými prvky přimhouřit oči, týká se to například z dnešního pohledu směšného zobrazení umírajících vojáků, kteří odhazují pušky do dálky a teatrálně se skládají k zemi. Dalším nedostatkem je místy až zbytečně statická kamera, silnou stránkou se naopak stává povedený hudební doprovod a v neposlední řadě silné herecké obsazení, z něhož vyčnívá zejména Ladislav Chudík coby důstojník stojící v prakticky neřešitelné situaci, kdy se musí rozhodnout mezi splněním rozkazu a tím, co skutečně považuje za správné. Navzdory všem kladům je tu však prvek, který výrazně ovlivňuje celý film. Doba vzniku se totiž nepodepsala jen na technické stránce, ale především na silním ideologickém zabarvení. Hrdina vedoucí odpor proti Němcům je samozřejmě člen KSČ, nosí u sebe dopis s výzvou od Klementa Gottwalda a požaduje, aby byly dělníkům vydány zbraně. A podobných věcí tu najdeme spousta – civilista, který vojákům pomáhá a který má velkou zásluhu na úspěšném stažení z kasáren je opět člen strany. Nadporučík Žáček naopak hájí zájmy buržoazie, navrhuje podřídit se rozkazům a ve volném čase sepisuje seznam komunistů v jednotce, který chce předat Němcům. Záleží pouze na individuálním přístupu diváka. Někdo nad tím možná mávne rukou, jiný se bude dobře bavit, ovšem může se také stát, že vás tohle vyzdvihování zásluh členů komunistické strany jednouše a docela znechutí.