Varšavská bitva 1920 (1920 Bitwa Warsawska) – Lenin útočí na Polsko- válečné

Po úspěchu revoluce v Rusku plánuje Lenin její rozšíření do dalších států v Evropě. První zemí na řadě je nově vzniklé sousední Polsko. Mezi oběma státy dochází k válce, v níž se Poláci nejprve ujímají iniciativy, postupují na východ a podaří se jim obsadit Kyjev. Mezi vojáky, kteří odcházejí na frontu, je i kavalerista Jan (Szyc), který se těsně před svým odchodem stihl oženit s kabaretní zpěvačkou Olou (Urbanska).

U jednotky se však dostane do konfliktu s nadřízeným důstojníkem, za což ho polní soud odsoudí k trestu smrti. Zatímco na něj čeká, je jeho oddíl přepaden přesilou vojáků Rudé armády a prakticky zničen. Jan je díky skutečnosti, že byl u soudu obviněn mimo jiné z šíření bolševické propagandy, propuštěn a spolu s Rudou armádou táhne směrem k Varšavě. Při náletu polských letadel na postupující armádu se mu však podaří uniknout a vrátit se ke svým. Rudá armáda díky své obrovské převaze dál postupuje na polské hlavní město. Ola mezitím vstupuje jako dobrovolnice do řad armády, kde slouží jako zdravotní sestra. Zatímco se Rusové přibližují, dosáhnou Poláci významného úspěchu v podobě odposlechu nepřátelských zpráv. Díky tomu znají plán útoku a navíc se jim podaří blokovat další komunikaci mezi jednotlivými ruskými armádami. Části Rudé armády tak spolu nemohou kooperovat. Poláci zdánlivě oslaví svoje vlastní síly tím, že od útvarů odeberou veškeré jezdectvo a odpoutají se z většiny bojů s nepřítelem. Rudá armáda následně útočí na polské zákopy a navzdory značným ztrátám postupuje vpřed. V té chvíli však přichází rozhodující protiútok, provedený veškerým jezdectvem. Rusové se v krátké době dávají na útěk, čímž se definitivně hroutí i Leninova vize přenesení revoluce do dalších zemí na kontinentě. Boje se účastní i Jan, avšak při pronásledování nepřítele utrpí zranění a je převezen do nemocnice. Zde se šťastně shledává s Olou.

Zpracování jedné z nejdůležitějších kapitol moderní polské historie se ujal zkušený režisér Jerzy Hoffman, u nás známý díky zdařilým adaptacím historických románů z pera Henryka Sienkiewicze. Jedná se také o vůbec první polský film realizovaný ve 3D. Snímek zaujme především dobře natočenými bojovými scénami, natočené s velkým počtem lidí a s bonusem v podobně bojové techniky, včetně replik tanků z období I. světové války. Při těchto scénách se český divák jen s obtížemi ubrání povzdechnutí, že v našich končinách se nic podobného netočí. Jako kontrast k těmto scénám slouží pohledy do Varšavy, postupně se měnící v město chystající se na rozhodující bitvu. V těchto pasážích dostává velký prostor kabaret, v němž Ola pracuje. Snímek je tak pravidelně doplněn o nějaké to vystoupení s písněmi, což po nějaké době působí jako zbytečné zpomalování děje a umělé natahování stopáže. Celkový výsledek tak neustále kolísá mezi velmi dobrými momenty na frontě a nezáživnými ve městě, přičemž ty druhé se neustále starají o to, aby se ztrácela dynamika, čímž se snímek stává zbytečně rozvleklý. Stejně tak by snímku prospěl výraznější hlavní hrdina. Jan totiž scénami proplouvá spíše jako pozorovatel, občas si na někoho vystřelí, ale dělá jen málo proto, aby si ho divák skutečně oblíbil a přál mu úspěch. Mnohem víc zaujme třeba skvělá vedlejší postava neuvěřitelně cynického komisaře Rudé armády, jehož výstupy v sobě mají něco z černého humoru. V konečném hodnocení se však nemůžu ubránit pocitu, že Varšavská bitva 1920 zůstala jen na půl cesty a nedokázala využít svůj celkový potenciál, který byl zbytečně rozmělněn. Na druhou stranu, dostat totéž na téma nějaké události z československých vojenských dějin (a že by se něco našlo), rozhodně bych si nijak výrazně nestěžoval.