Japonský torpédoborec Akikaze je postrachem amerických ponorek, hlídkujících v úžině Bungo. Kromě dalších tří si na své konto připsal i plavidlo, kterému velel kapitán Richardson. Ten s částí své posádky přežil, byl zachráněn a podařilo se mu přemluvit své nadřízené, aby ho jako velitele ponorky poslali na další bojovou plavbu. Na nové ponorce ho čeká chladné přijetí ze strany posádky a především poručíka Bledsoa, který počítal s tím, že loď bude svěřena jemu. Atmosféra v ponorce postupně houstne, zvlášť po zjištění, že nového velitele víc než úspěch plavby zajímá pomsta na nenáviděném torpédoborci. Oba důstojníci se dostávají do střetu, přičemž posádka pevně stojí za poručíkem. Během plavby se ponorka stane cílem japonského náletu. Několik členů posádky zahyne, samotný Richardson utrpí vážné zranění, které ho vyřadí z jakékoliv činnosti spojené s velením. Poručík toho využívá, přebírá jeho funkci a připravuje se k návratu na základnu. Z nepřátelského propagačního vysílání se však dozví, že nepřítel je považuje za potopené. Nabízí se tak ideální možnost proniknout do úžiny nepozorován a provést útok. Schyluje se k finální konfrontaci mezi ponorkou a torpédoborcem. Během boje však poručík zjišťuje, že mýtus Akikaze byl pouze obratnou japonskou léčkou. Loď totiž pracuje v kooperaci s vlastní ponorkou, a právě ona se postarala o ztráty na americké straně. Bledsoe však prokáže svou znalost námořního boje, a svého nepřítele posílá ke dnu. Kapitán Richardson se tak, alespoň prostřednictvím svého podřízeného, dočkal vytoužené pomsty. V závěru filmu však podléhá utrpěnému zranění a je svou posádkou pohřben do moře.

Podle románu z roku 1955 natočený černobílý film, který navzdory svému stáří nabízí i dnes velmi zdařilou podívanou. Největší trumf zde bezesporu představuje herecké obsazení. Obě hvězdy v hlavních rolích zvládají své postavy na výbornou a dovedně udržují ve stísněných prostorách ponorky atmosféru vzájemné nedůvěry. Neústupný Richardson, soustředící se na svou pomstu, i jeho protějšek představují dokonale vyrovnanou dvojici a záleží čistě na divákovi, na čí straně se během sledování přidá. Pozornost si zasluhuje i technické zpracování. Tvůrci sice pracují s poměrně jednoduchým modelem ponorky, nicméně si dali záležet a ve výsledku jejich snaha přinesla ovoce. Ano, v dnešní době počítačových efektů za miliony dolarů působí film archaicky, ale nijak mu to neubírá na působivosti. Jeho velká síla dále tkví ve svěžesti, s níž je divákovi předkládán. Netrpí zbytečnou rozvleklostí a dějovou linii se podařilo rovnoměrně rozprostřít do celého snímku. Nenacházejí se tady žádná hluchá místa, která by zbytečně snižovala divácký zážitek. Filmů o ponorkách sice nevzniklo nijak závratné číslo, což ovšem nic nemění na skutečnosti, že tento patří ve svém silně omezeném sub-žánru (doslova…) k nejlepším, a navzdory své letitosti rozhodně stojí za vidění. Výborní herci, dobrá atmosféra a kvalitní příběh, to všechno představuje hodně silné zbraně.

Letní série válečných filmů zatím přinesla kvalitní věci. Aby čtenář nedospěl k milnému závěru, že existuje jen zdařilé válečné filmy, podíváme se příště na právem zapomenutý francouzský snímek Bitva o Dien Bien Phu.

Režie: Robert Wise

Hrají: Clark Gable, Burt Lancaster, Jack Warden, Brad Dexter, Don Rickles

USA, 1958, 93 minut