Režie: Nick Broomfield
Hrají: Elliot Ruiz, Yasmine Hanani, Andrew McLaren, Matthew Knoll, Thomas Hennessy, Joe Chacon, George W. Bush
Velká Británie, 2007

Rok 2005, spojenecká vojska okupují irácké území. V zemi neustále dochází útokům na patrolující vojáky. Dvojice místních obyvatel jeden takový připraví. Vedle silnice umístí výbušné zařízení, obsadí nedaleký dům a vyčkávají na příjezd nepřítele. Za terč jim poslouží americká hlídka. Při explozi je zničeno jedno z amerických terénních aut, jeden voják zemře na místě, další dva utrpí vážná zranění. Útočníci symbolicky vystřelí dávku z útočné pušky a ztratí se mezi domy. Zaskočení Američané zatím zajistí prostor kolem silnice a zažádají o okamžitý odvoz raněných. Velitel jednotky se rozhodne pro okamžitou pomstu. Spolu se zbytkem mužů zaútočí na domy v okolí, bez ohledu na to, že nezná totožnost ani podobu útočníků. Vojáci vtrhnou do jednotlivých domů a střílejí po všech jejich obyvatelích, bez ohledu na věk či pohlaví. Než akce skončí, zemře 24 iráckých civilistů, přičemž Američané skutečné útočníky ani nezahlédli. Veliteli jednotky se na místě dočká povýšení za úspěšné a rázné řešení problémů. Celá operace však způsobí růst nenávistí vůči okupačním vojskům. Po několika měsících je všechno přehodnoceno a případ končí u soudu. Velitel jednotky tentokrát spolu se svými muži čelí obvinění ze sériové vraždy, za kterou je posléze odsouzen.

Film vznikl na základě skutečné události a snaží se věrně mapovat dění ze 17. listopadu 2005. Spíš než na akční scény se soustředí na vykreslení psychiky vojáků, kteří každý den riskují životy na místech, kde může kdykoliv explodovat výbušnina nebo přiletěl kulka z pušky. Samotná scéna útoku na domy je pak natočena velice působivě. Pohled na vojáky, kteří házejí pod postele k ukrytým dětem granáty a bez rozmyšlení střílejí po všem, co se pohne, skutečně způsobuje slušné mrazení, a člověk musí chtě nechtě chování hrdinů odsuzovat. Film je ovšem naprosto nestranný. Nesnaží s ukázat vojáky jako stroje na zabíjení, ale jako na lidi, kteří v kritické situaci, po smrti kamaráda, jednali tak, jak uvažovali za nejlepší. Zabezpečili místo útoku a podnikli razii ve snaze pomstít se útočníkům. Tragikomičnost jejich snahy v dalším průběhu filmu potvrzuje dvojice atentátníků, která si se zbraněmi pod kabáty bez obav kráčí po ulici, míjena další vojenskou hlídkou. Snímku bezesporu prospělo, že ho natočili Britové, nikoliv Američané. Díky tomu ho považuji za velice objektivní a vyváženě natočený. „Odsouzeni k boji“ (musím přiznat, že český název považuji za lepší než originální) nejsou jen dobrý film z války v Iráku. Jedná se o velice povedeného zástupce psychologického válečného filmu, vzniklého bez bombastické reklamy a horentního rozpočtu.