Režie: Gennadij Kazanskij
Hrají: Viktor Zhukov, Irina Yurevich
Sovětský svaz, 1972
Německá armáda bez varování (no, my víme své…) napadla mírumilovný Sovětský svaz (nechtějte vědět, o jakou míru jde) a nezadržitelně postupuje do nitra země. Jedním z klíčových cílů německého velení je Leningrad. Na jeho předměstí se nachází důležitý výrobní závod, který na frontu chrlí pancéřová auta pro Rudou armádu. Ovládnutí závodu by Němcům ušetřilo mnoho starostí a navíc otevřelo cestu na vlastní město. K útoku se připravuje početná německá armáda. Vedle sovětských vojáků však na ní čeká ještě jeden protivník. Zaměstnanci závodu sestaví vlastní bojovou jednotku, dobrovolnický prapor. Ačkoliv jejich výzbroj tvoří z větší části zastaralé pušky, jsou odhodláni německý postupu zastavit. V obraně se uplatňují všichni pracovníci závodu, bez ohledu na pohlaví či věk. A jelikož každý oddaně bojuje za svou věc, svou stranu a svou zemi, podaří se jim nápor nepřítele odrazit. Dobrovolnický prapor, už lépe vybavený, posléze bojuje v dalších důležitých bitvách Velké vlastenecké války a vždy obstojí se ctí (obsah poslední věty se divák dozví na konci filmu z archivních materiálů).
Takže, tenhle film, to je děs. Jeden z mála, který se mi nepovedlo shlédnout na jeden zátah. A to z mnoha důvodů. S propagandou na každém kroku člověk počítá. Tady ovšem nadšení chladí i samo technické zpracování. Černobílý snímek se topí ve tmě, divák sotva vidí něco konkrétního. Mě to připadalo, jako by někdo před kameru dal ještě průsvitný papír. Vlastní děj taky nestojí za moc. Dobrovolníci s jednoranovými puškami, opakovačkami a jedním starým kulometem odrážejí německé útoky beze ztrát a sebemenších problémů. Pravda, nepřítel jim to ulehčuje kde může. Němci běží na zteč pěkně v jedné řadě, vždy si „náhodou“ vyberou místo proti kulometu a tak podobně. Padlé Sověty tady skoro neuvidíte. Snad proto si mohou dělníci kromě zábavné střelby na Němce dovolit sem tam si odskočit do práce, a dál vyzbrojovat udatnou Rudou armádu. Hlavní hrdina snímku mi lezl na nervy od začátku až do konce, a to ho většinou ani nepustili do boje. Tento snímek nabízí odstrašující pohled na sovětskou válečnou kinematografii. Mohu doporučit jedině těm, kteří dodnes věří, že hrdinný sovětský lid s holýma rukama porazil nejlepší armádu své doby.
Závěrem opět jedna perlička. Němečtí vojáci samozřejmě používají pušky Maser 98K a samopaly MP40. Vedle toho v jejich rukou uvidíme si poválečné útočné pušky AK-47. Kdyby se film odehrával v roce 1943+, řeknu, že tím tvůrci simulují německou STG-44. Ta se ovšem v roce 1941 mohla objevit jedině jako delirium opilého člena SS.
Napsat komentář