Svítání

Roku 2019 postihla Zemi potravinová krize. Došlo k tomu deset let poté, co záhadná nemoc změnila velkou část populace v upíry. Zmíněná krize souvisí s úbytkem nenakažených lidí, kteří představují zdroj základní upírské potravy, krve. Zatímco se infrastruktura a zákony pomalu hroutí, pracují vědci na posledním pokusu, jak zachránit upíří rasu – vytvořit umělou, funkční náhražku krve, která nejen odvrátí možný zánik rasy, ale také přinese velké peníze svému výrobci.

Upíři v poslední době představují pro filmaře lákavé téma (kterýžto jev se v určitých periodách opakuje), a hned zkraje si proto neodpustím diváka uklidnit v jedné věci. Český název snímku je skutečně to jediné, čím by tenhle počin mohl připomínat jistou zatracovanou ságu pro dospívající dívky. Tolik k nezbytným formalitám, jdeme k vlastnímu snímku.

Čím dokáže „Svítání“ jednoznačně zaujmout, je pečlivě vystavěný svět, hýřící dobrými nápady. V ději ožije dokonale zpracovaná alternativní realita, kdy upíři představují dominantní druh na planetě, čemuž odpovídají pusté denní ulice, auta upravená na provoz za světla nebo podzemní tunely, jimiž se mohou stvoření noci bez obav přemisťovat v pravé poledne. Místo stánků s párky v rohlíku na nárožích stojí stánky, nabízející žíznivým chodcům krev v kelímku a podobných detailů tu naleznete velké množství.

Se stejnou pečlivostí vznikla ve scénáristově mysli a na papíře následně skončila celková situace, v níž se upíří svět nachází. Ti nejbohatší si stále ještě dopřávají čistou krev z lahví na víno, zatímco na ulicích vládne hlad, obyvatelé rabují stánky a bezpečnostní jednotky nevědí, zda dřív potlačovat demonstrace nebo zamezit odpadlým upírům (tupá a silná monstra, zdegenerovaná nedostatkem červené tekutiny, pijící krev vlastního druhu a nedodržující žádné zákony) v jejich kriminálních praktikách.

Prostředí tu máme nádherné, jenže ve většině případů pouze nastíněné a zbytečně nevyužité. Plejáda skvělých a originálních nápadů zůstává pouze kulisou v pozadí, která diváka sice zaujme, ale neprozradí o sobě nic výraznějšího, což v mnoha případech docela zamrzí. Když už si tvůrci dali práci takový svět vytvořit, mohli z něj jednoznačně vytěžit víc.

V příběhu mi také, a to dost silně, chyběla nějaká pořádná akční scéna, ať už v průběhu, nebo při vlastním finále, které by si zasloužilo větší náboj. Jedna dobrá honička v autech zkrátka nestačí, zbytek akce se pak většinou omezuje na pár výstřelů. Přitom podobnému filmu by něco pořádného v tomhle směru určitě slušelo. I přes tento nedostatek má děj vcelku spád a při jeho sledování se nebudete chytat za hlavu, jakou nelogickou slátaninu to zase natočili. Některé věci jsou sice nepravděpodobné (bezpečnostní jednotky se objevují přesně v pravý čas na pravém místě), ale naštěstí ději spíš pomáhají, než aby ho rušily. Jen mi malinko unikla vedlejší linie o vztahu majitele společnosti vyrábějící umělou krev a jeho lidské dcery. Nápad vcelku  dobrý, ale ve výsledku naprosto bezvýznamný a zbytečný.

Před závěrečným ortelem bych rád ještě vyzdvihl jednu věc, a sice postavu Elvise, kterého výborně ztvárnil Willem Dafoe. Ten se role stárnoucího věčného rebela, který dělá všechno po svém a řídí se vlastním názorem, zhostil výborně a převyšuje všechny ostatní kolegy v poli o hlavu.

Ve „Svítání“ přichází do kina nápaditý a výborně zpracovaný, leč do konečné fáze nedotažený film. Když uvážíte, jaký potenciál tu byl, zřejmě se neubráníte lehkému zklamání. Na druhou stranu, pořád ještě se jedná o velmi zdařilou věc, která neurazí a nezanechá ve vás pocit zbytečně vyhozených peněz za návštěvu kina.

60%

Svítání (Daybreakers)

Režie: Michael Spierig, Peter Spierig
Hrají: Ethan Hawke, Willem Dafoe, Sam Neill, Isabel Lucas, Jay Laga’aia, Claudia Karvan, Vince Colosimo, Michael Dorman, Mungo McKay

Austrálie/USA, 2009, 98 minut