Rumový deník (The Rum Diary) – Slunce, chlast, prachy a doutníky – recenze

8.12.2011

Na začátku filmu se Johnny Depp probouzí v hotelovém pokoji po rušné noci. Vlasy rozcuchané, oči zarudlé, silná kocovina. Komedie Rumový deník vážně tak trochu vypadá jako mladší bratříček éterem provoněného filmu Strach a hnus v Las Vegas, kde se drogové dýchánky Johnnyho Deppa a Benicia Del Tora poněkud vymkly kontrole. Zdání neklame. Knižní předloha opravdu pochází z pera stejného spisovatele, jež má na svědomí i Strach a hnus – Huntera Stocktona Thopsona. Režiséra se ale bohužel zachovat nepodařilo, na stoličku tedy místo Terryho Gilliama usedl Bruce Robinson (před deseti lety natočil průměrný thriller Jennifer 8). Pokud ale očekáváte další příval bizarních šíleností a halucinogenních vidin, tak vás musím varovat. Těch je totiž v Rumovém deníku pomálu.

Novinář Paul Kemp (Depp) přijíždí roku 1960 na Portoriko, kterým zmítají občanské nepokoje, vysoké teploty a rumové opájení. Nechá se zaměstnat v místních krachujících novinách a mezi zvláštními spolupracovníky si najde kamaráda. A pije rum. Dostane nabídku od majetného byznysmena stavícího v té oblasti hotely a zamiluje se do jeho snoubenky. A opět pije rum. Občas napíše článek o tom, jak je Portoriko v krizi, jindy vyvede nějakou vtipnou taškařici. Ale nakonec stejně skončí u toho rumu. No a nic jiného vlastně ani nedělá. Nutno uznat, že děj tou nejsilnější stránkou filmu rozhodně není.

Tím nejlepším je totiž právě Johhny Depp v hlavní roli. Ač trochu klidnější a umírněnější ve svých rozevlátých kreacích, stále nepostrádá ani kousíček charismatu. Zastiňuje tak úplně všechny včetně Aarona Eckharta (příliš nevýrazný a toporný) i Amber Heard (vypadat sexy je jedinou podmínkou její role). Z jeho kolegů stojí za zmínku Michael Rispoli jako upocený pohodář a Giovanni Ribisi v roli zfetovaného individua.

Rumový deník je jedním z těch filmů, které jsou příjemné na oko, tudíž se na ně dobře kouká, odehrávají se v exotických lokacích a neděje se v nich nic, k čemu byste museli vynaložit mozkovou aktivitu v míře větší než malé. Jinými slovy je to pěkný film, ale o ničem. Mozaika porůznu seskládaných příhod vystačí na to, abyste se zabavili na dvě hodiny, hlubší dojem ve vás ale nezanechá. Některé z těchto příhod jsou vyloženě vtipné, jako epizodka na téma jízda autem při sezení na klíně, nebo scéna s automobilovou noční honičkou, při které Deppovi šlehají od úst plameny. Na Strach a hnus v Las Vegas si vzpomenete maximálně na začátku a ke konci, kde se Depp se svým spolubydlícím sjede něčím těžko definovatelným, přičemž posléze hledá odpovědi ke smyslu života na dně akvária s humry.

Žádné z rozehraných dějových linií se nedostane takové pozornosti, aby na ní mohl film stavět. Řídký příběh je tudíž nastavován různými karibskými atrakcemi, jako jsou kohoutí zápasy, taneční zábava, či pohledy na moře. Pohromadě to sice jakžtakž drží, ale nakonec stejně zjistíte, že nejzapamatovatelnější z celého snímku jsou právě ty ne úplně tradiční vtipné scénky a veskrze komické vedlejší postavy. Zbytek trpí (i přes svou zábavnost) vysoce nevyužitým potenciálem.