CZ premiéra: 10.09.2009

Přibarvovat skutečnost různými odstíny nepravdy je dobré především z jednoho důvodu: Realita bývá často strohá, nepříliš dobře vygradovaná, a v důsledku toho nudná. I když vám někdo cpe do titulků „podle skutečné události“, můžete si být jisti, že nějaká ta romantická linie nebo cool přestřelka je tu z hlediska pravdivosti navíc, ovšem z hlediska diváckého může sedět na svém místě naprosto přesně. U Jánošíka se šlo s deklarováním historické přesnosti ještě dál, když bylo umístěno již do názvu. Skoro to zní, jako by se nejednalo o velkofilm, jak nám slibuje osudově hluboký hlas v traileru, ale o dokument. Nakonec nejde ani o jedno, ale věrné je to prý VELMI.

Jura Jánošík (Václav Jiráček) vlastně zbojníkem nikdy být nechtěl. Jenže jeho kamarád Uhorčík (Jan Martinka) se zamiloval, rozhodl se odejít do zbojnického důchodu a svůj post vůdce nepověsil na hřebík, ale právě na krk ubohého Jury. Radši by pásl ovce, ale tak co – nakonec jde do toho. Brzy je z něj živá legenda, živý terč pro císařské dráby a sexsymbol pro potenciální čtenářky středověkého Bravíčka. Jura přepadá jeden dostavník za druhým, bohatým bere a chudým dává, holky se o něj perou, ale naplnění ne a ne dosáhnout. Pak potká Barboru (Sarah Zoe Cannera) a…ehm…uvědomí si, že je to ta pravá, a rozhodne se odejít do zbojnického důchodu. Jenže! SPOILER. Hák neúprosně čeká, až se zabodne do jeho levého boku a jak už to bývá, jako naschvál je někdo z družiny zrádce. KONEC SPOILERU.

Jakkoli se mi líbila Evropa, Evropa a jakkoli bych si přála, aby Agnieszka Holland sehnala peníze na Válku s mloky, Jánošík je pro mě jen jedno velké zklamání. Těžko říct, do jaké míry měly finanční potíže a dlouhá přestávka v natáčení (6 let kvůli odstoupení jednoho z finančních partnerů) negativní vliv na konečný výsledek, ale zásadní problém tkví evidentně už ve scénáři (Eva Borušovičová). Ten je dějově velmi nevyvážený, skáče od jedné postavy ke druhé a nemůže si vybrat, nakolik bude o Jánošíkovi a jeho družině a nakolik o středověkých zvycích.

Až otravné se stává množství milostných románků, které tu už ani nejsou odbočkami, ale spíše univerzálním vysvětlením všeho. Uhorčík přestal se svým řemeslem kvůli milé, stejně jako to chtěl udělat, leč nestihl Jánošík. Humpolácký zbojník Huncaga zabíjí duchovního kvůli selhání své ženy a mladý Mikuláš se sám vžene do záhuby, jelikož je nešťastný, že ho jeho milovaná opustila. Jako by jiný hnací motor, než je milostné vzplanutí, ani neexistoval. Jánošík občas sice pronese nějaké moudro přejaté od své babičky, které by mělo svědčit o tom, že má v hlavě víc než jeho přízemní kumpáni, ale zároveň se stejně všechna jeho důležitá rozhodnutí odvíjejí od toho, jestli ho nějaká má, nebo nemá ráda.

Každou chvíli je sem v důsledku toho také vměstnána středověká erotika, která se za každou cenu snaží být originální, např. tím, že se v ní někdo líbá přes prostěradlo, které má přehozené přes hlavu, připomínajíce tak člena kukluxklanu. Dlouho jsem nechápala, o co v tomto ohledu režisérkám (Agnieszka Holland a její dcera Kasia Adamik) šlo, až jsem si přečetla jejich oficiální vyjádření, které naplnilo moje nejhorší obavy. Chtěly totiž stvořit film „plný humoru a mladistvého erotizmu“.

Přitom právě humoru se celému snímku zoufale nedostává a erotické výjevy působí jako pěst na oko. To nejděsivější ale teprve přijde: Jánošík je prý velice moderní postava, dokonce tak moderní, že by to mohl být „americký chlapec, který se vyčerpaný krutostí války vrací z Iráku do městského ghetta, kde se stane vůdcem gangu“. Tady se opravdu v plném rozsahu vyjevilo, jak se vize scénáristky a obou režisérek neslučují s tím, jak hotový tvar na diváka působí. Ať už je to představitelem hlavního hrdiny, který postrádá skutečné charisma, nebo mělkostí celého příběhu, snímek nepřekračuje stín beztvarého historického dramatu, jehož poselství zůstává skryto v převelikém množství nezáživných scén.

Zvláštní smutnou kapitolou jsou, už zase – český koprodukční filme -, dialogy. Českým dabingem jim zřejmě byla zasazena poslední smrtelná rána a vznikly z toho křečovité promluvy, jež trhají uši a nutí člověka modlit se, aby brzy přišla nějaká němá lyrická scéna.

Bohužel ale – a to je úplně to nejhorší – Jánošík není vyloženě hloupý film, u kterého se nasmějete tak, že to nakonec vyváží skutečnost, že jste strávili přes dvě hodiny u špatného filmu. Na rozdíl od takového Jménem krále byl po ruce výborný kameraman (Martin Štrba) a velice dobrý hudební skladatel (Antoni Lazarkiewicz). O to ale víc bolí, když v následující scéně někdo promluví.

A pokud jsem nucena deset minut pozorovat, jak to vypadá ve středověké krčmě, jen aby na konci scény někdo přiběhl a upozornil Jánošíka na to, že jedna ze zcela vedlejších postav byla vpletena do kola, ptám se: Proč to bylo nutné?  Pokud měly autorky pocit, že musí nějakým způsobem koncentrovaně zprostředkovat dobovou atmosféru, pak neměly sahat k takovým lacinostem, které člověka pouze popudí svou nadbytečností. Jenže právě takových scén je tu spousta. Jako jediná útěcha při dlouze se vlečícím snímku může člověku sloužit pouze moudrý hlas Jánošíkovy babičky, když její tvář po zhruba 130 minutách zaplní plátno a pronese památnou větu: „Vydrž ještě chvíli, už to nepotrvá moc dlouho, neboj.“

P.S.: Zcela nezapomenutelnou roli malomyslného zbojníka tu má Richard Krajčo. A Karel Dobrý je zřejmě odsouzen k doživotnímu hraní plešatých záporáků.

20%

Režie: Kasia Adamik, Agnieszka Holland
Hrají: Václav Jiráček, Ivan Martinka, Michal Zebrowski, Sarah Zoe Canner, Maja Ostaszewska, Katarzyna Herman, Táňa Pauhofová, Danuta Szaflarska, Marian Dziedziel, Eryk Lubos, Marek Probosz, Karel Dobrý, Michal Sieczkowski, Richard Krajčo, Marián Labuda st., Krzysztof Stroinski, Malgorzata Zajaczkowska, Rafal Mackowiak
Polsko / Slovensko / Česko, 2009, 140 min