CZ premiéra: 15. 1. 2009
Výplach mozku pro mladé Američany

V tiskové zprávě stojí: Napínavé, komediální i dojemné vesmírné dobrodružství pro všechny generaci nabízí díky 3D technologii jedinečný vesmírný zážitek. Z téhle věty je pravdivá jediná věc a to, že je to ve vesmíru. Zbytek jsou bohapusté lži.

Celý příběh mi přijde jako zaplacený vládou USA, aby mohli vymývat mozky stále mladším dětem. Nemůžu uvěřit, že čekali dva roky, jak tvrdí, než přišli s vhodným námětem pro zpracování výhradně ve 3D. Spíše to vypadá, jako by poslepu otevřeli slovník a našli tam slovo měsíc a moucha.

Příběh, ve kterém se tři malé mouchy dostanou na palubu Apolla 11 opravdu nepřetéká originalitou, ale to ani nemusí, kdyby alespoň zpracování bylo slušné. Celé vyprávění je bráno nechutně patriotsky a propagačně. Američané jsou nejlepší, protože mají první lidi na měsíci. Rusové jsou ti špatní, co se jim to snaží překazit. To, že první člověk ve vesmíru byl Rus už nikoho nezajímá. Nijak nenadržuji Rusům, ale ukazovat v pohádce pro děti, že jediný chytrý a hodný Rus je chytrý a hodný, protože „prohlédne“ (tak to opravdu v Cestě na měsíc je!) a přidá se k USA mi přijde přehnané.

Necháme morální stránku být a vrhneme se na další více méně hrozné aspekty filmu. Postavy jsou neuvěřitelně šablonovité, předvídatelné a nudné, že i nejmenší dítě může s jistotou říci, co se stane v příštích deseti minutách. Ani nemá cenu je představovat, ale alespoň hlavní tři mouchy bych zmínit měl. Nat je snílek co chce prožít dobrodružství stejně jako jeho děda, Scooter je žravý tlusťoch s neuvěřitelně kýčovitými hláškami o jídle a hádejte jakou přednost má moucha se jménem IQ? Ve snímku se potuluje ještě několik dalších postav, které se vždy objeví na plátně a udělají přesně to samé co před deseti minutami se stejnou vtipnou hláškou. Nevěřil jsem, že to někdy řeknu, ale Vesmírní opičáci byly proti tomuhle vrcholem geniality.

Asi největším lákadlem na film je 3D animace. Jestli si myslíte, že si užijete pěkný 3D výlet do vesmíru zatímco vaše unešené ratolesti budou sledovat plátno s otevřenou pusou, tak jste na omylu. V kině bylo přítomno několik dětí a ani jedno se nezdálo zvlášť unešené. Měl jsem možnost vidět film ve 35 mm kopii s 3D brýlemi. Zezačátku se mi to líbilo, některé 3D záběry působí opravdu hezky, zvlášť ty ve vesmíru, ale jinak nic moc. 3D technologie mi přišla v 90% filmu naprosto zbytečná a jen z toho bolely oči. Mnohem raději bych se podíval na půlhodinový výlet do vesmíru, který by využil potenciál 3D než na tohle.

Shrnutí: Nudný, pomalu se vlekoucí příběh a neexistující scénář dělají z Cesty na měsíc 3D jen lacinou americkou propagandu.

Zdeněk Kolbuch