Dnešní trh doslova překypuje filmy pro teenagery. Ovšem kvantita nerovná se kvalita. Tvůrci těchto snímků se řídí jednoduchou rovnicí: vulgarity + fekální humor útočící na nejzákladnější lidské pudy = peníze. Co naplat, že většina těchto snímků oplývá ubohými výkony a směšnými problémy hlavních hrdinů. Bavíme se však o většině, najdou se samozřejmě i výjimky (alespoň co se zahraniční produkce týče). Z poslední doby jmenujme například Zombieland či Zábavný park.

Přesto se nedá tvrdit, že by žánr jako takový upadal. Producenti se logicky přizpůsobují potřebám dnešní mládeže a předkládají jí to, co si žádá. Bylo to tak v každé dekádě a vždycky bude, neboť o peníze jde vždy až v první řadě. 70. a 80. léta byla především érou filmů středoškolských a dost možná zlatou érou filmů pro teenagery. Vznikly takové klasiky jako Pomáda, Horečka sobotní noci nebo právě Zlaté časy na Ridgemont High z roku 1982. Všechny tyto snímky si vydobyly kultovní status u nás i v zahraničí a přestože Zlaté časy na Ridgemont High přeci jen zůstávají ve stínu svých kolegů, svou kvalitou je převyšují.

Již podle schématu děje poznáte, v jakém žánru se pohybujete, a to tak, že celkově vzato žádný děj neexistuje. Jde pouze o úryvek ze života středoškoláků. Setkáváme se s několika hlavními hrdiny, jež řeší nejrůznější problémy, od nedostatku peněz a konflikty s učiteli, přes ostýchavost a ztrátu panenství až po nechtěné těhotenství a postavení se hrdinů k dané situaci. Nutno podotknout: Fast Times at Ridgemont High mají úžasnou vlastnost v tom, že na rozdíl od takové Pomády nepůsobí v dnešní době v některých ohledech směšně, za což si určitě zaslouží palec nahoru.

Režisérka Amy Heckerling, pro niž jsou Zlaté časy na Ridgemont High vrcholem její kariéry (alespoň co se kvality týče) natočila snímek, který se úspěšně vyhýbá dnes tolik častému fekálnímu humoru, nebojí se ukazovat nahotu a pokud již na diváka vyskočí balóny jedné z představitelek, nikdy scéna nepůsobí jako uměle naroubovaná vsuvka k ukojení uhrovitého publika.

Přesto nejpádnějším důvodem k zhlédnutí téměř třicet let starého snímku jsou začátky pozdějších hvězd stříbrného plátna. Jednu ze svých prvních rolí zde ztvárnili takové veličiny jako například Forest Whitaker hrající nabušeného fotbalistu, se kterým si není radno zahrávat. Mihnul se zde v malé roličce také Nicolas Cage (poprvé a naposled v titulcích uveden pod jménem Nicolas Coppola). Oba zmiňovaní ovšem nedosahují na Seana Penna. Ten, přestože neztvárnil jednu z hlavních postav, ve vás zanechá zdaleka největší dojem. Blonďatý rebel Spicoli coby věčně zhulený experimentátor s drogami, mající problém s docházkou, je nejsympatičtější a nejlépe zahranou postavou celého filmu. Jestli něco vydobylo snímku status kultovní, je to právě Penn. Zajímavostí je určitě fakt, že všichni tři zmiňovaní dostali později Oscara.

Zlaté časy na Ridgemont High se rozhodně vyplatí vidět. Ať už díky reflexi doby, slušné porci humoru, příjemnému tempu nebo jen a pouze díky Seanovi. Výsledek ještě umocňuje podařený soundtrack plný dobových méně či více známých chytlavých vypalovaček.

Autor: Matouš Erban

80%

Komedie / Drama
USA, 1982, 90 min

Režie: Amy Heckerling
Hrají: Sean Penn, Jennifer Jason Leigh, Judge Reinhold, Phoebe Cates, Vincent Schiavelli, Amanda Wyss, Forest Whitaker, Kelli Maroney, Eric Stoltz, James Russo, Nicolas Cage