Název podle mě mluví za vše. Někde na Zemi přistanou emzáci s masožravými choutkami a jediné maso, kterému holdují, je lidské. Vybijí proto obyvatele několika vesnic, naskládají jejich ostatky do beden a odletí na svou rodnou planetu. Alespoň takový je jejich plán. To by jim ale nesměla stát v cestě parta podivínských agentů, kteří se musí hodně snažit, aby mimozemšťanům jejich strategii překazili. Tito čtyři hrdinové nejsou zrovna speciálními agenty typu Jamese Bonda, připomínají spíš partu rozjívených vysokoškoláků, kterým se čirou náhodou dostala do ruky krátkovlnná vysílačka. A jeden z nich je Peter Jackson.

Ano, ten Peter Jackson, který natočil celou trilogii Pána prstenů, King Konga a nedávno uvedené Pevné pouto. Před těmito snímky a zejména pak během natáčení svých prvních filmů se proslavil jako režisér tzv. „splatter hororů“ a zároveň je považován za jednoho ze zakladatelů tohoto žánru. Jedná se o filmy plné nechutností a krvavých efektů okořeněných velkým množstvím černého humoru. Ten nejznámější je Braindead – živí mrtví, který se zapsal do dějin kinematografie i scénou, při které bylo použito historicky největší množství umělé krve za sekundu. Někteří lidé pokládají Braindead za první Jacksonův celovečerní debut, ale mílí se. Právě toto prvenství totiž zaujímají o pět let starší Vesmírní kanibalové z roku 1978.

Čím déle budete tento film sledovat, tím častěji si budete klást otázku, jak vůbec mohl někdo pustit Jacksona k natočení něčeho tak velkolepého, jako je zrovna Pán Prstenů. Tomu člověku bych nesvěřil ani vynášení mého odpadkového koše. Přesto se jedná o zhruba stejný dotaz jako je tento – Jak mohl někdo svěřit Spider-mana Samovi Raimimu, režisérovi kultovní trilogie Evil dead? Odpověď je stejná – Každý nějak začínal. Historky o tom, jak si Peter Jacskon lepil podomácku dělané latexové masky pro Vesmírné kanibaly a jak je pekl v babiččině troubě, kolují po světě už pěknou řádku let a spolehlivě pobaví. Během let si svůj styl vypiloval a díky bohu za to. Přesto po něm spousta fajnšmekrů a fanoušků vyžaduje další film, který by kráčel ve stopách jeho starších filmů. Třeba je jednou vyslyší a natočí další šílený krvák. To by bylo maso!

Z Vesmírných kanibalů čiší kromě amatérské režie, amatérské kamery a fušovaných kulis i naprosté nadšení pro věc. Většina děje se odehrává buď v lese, nebo v blízké vesnici, případně v okolí podezřelého domu. Mimozemšťané vypadají kromě posledních dvaceti minut prakticky stejně jako lidé (Peter Jackson zde hraje dvojroli), což ovšem nemůže hlavní hrdiny zmást a masožravého vetřelce poznají naprosto neomylně i v těch případech, kdy třeba zrovna nepožírá vlastní zelené zvratky. Když se vám začne zdát, že děj nějak neubíhá, přijde režisér s dalším šíleným nápadem, který vám zaručeně rozvibruje bránici. Za zmínku pak stojí všechny scény právě s Peterem Jacksonem, který coby jeden z agentů nedělá po ošklivém pádu ze skály prakticky nic jiného, než že pobíhá po place s motorovou pilou v rukou a přehrabuje se ve vlastním mozku, který musí mít přivázaný k hlavě páskem, aby mu snad nevypadl. Zní to šíleně a taky to šílené je. Velmi. Ale taky je to pořádná bžunda.

Vesmírní Kanibalové jsou filmem, který řadu z vás pořádně rozesměje. Každou chvilku se na scéně objeví nový nápad (chudák ovečka) a těch nechutností tu ani není tolik, kolik by diváci znalí Braindead očekávali. Svou kvalitou se sice nemůže s ostatními Jacksonovými filmy měřit, ale na paty jim šlape důsledně.

Autor: Jan Varga

70%

Režie: Peter Jackson
Hrají: Terry Potter, Pete O’Herne, Craig Smith, Mike Minett, Peter Jackson, Doug Wren, Costa Botes, Garry A. Brown
Nový Zéland, 1987, 91 min (SE: 98 min)