Giant Claw

the-giant-claw-_1957_Spousta lidí se zaujetím sleduje staré snímky z padesátých či šedesátých letech, kde se prohánějí obrovská monstra žeroucí pána tvorstva a demolující jeho pracně postavená města. Pochopitelně, neočekáváme od nich víc než možnost zasmát se nad technickými možnostmi tehdejší doby. Často si dokonce ani neuvědomíme, že gumové příšery tenkrát budili na tvářích diváka údiv a někdy dokonce i děs.

A teď si představte film, který už ve své době pokládali lidé za nepovedený, neřkuli příšerný. Nezískal si srdce divácké obce, či nedej bože kritiky. Skončil jako tisícovky dalších, odsouzen k věčnému zapomnění. Jenže, několik jedinců zřejmě nezapomnělo a díky tomu se dá opatřit film, který si žádný fanda špatných filmů nemůže nechat ujít. Jen se podívejte na přiložené fotky. Jedna jediná mi stačila k tomu, abych film začal shánět. A vyplatilo se.

Stručně zmíním hlavní body děje, ať víte, do čeho se pouštíte. Americké vojenské letadlo se ve vzduchu střetne s jakýmsi černým stínem, jenž pilot považuje za návštěvu mimozemské civilizace. Nikdo mu ovšem nevěří, kdo by také připouštěl existenci nějakých ufonů. Jenže pravda je mnohem děsivější. Na Zemi se totiž objevil pták s obrovitými pařáty o rozpětí křídel velikosti bitevní lodi (toto přirovnání ve filmu zazní docela často). A co hůř, opeřence nijak zvlášť nezajímají pokusy armády o přistřižení křidýlek, vesele létá nad krajinou, v jeho nenasytném zobáku končí tryskáče i jejich posádky, občas spolkne někoho na zemi a dokonce si neodpustí útok na město. Před skupinou odvážných lidí stojí téměř neřešitelný úkol. Zastavit okřídlené monstrum. Podaří se jim? Myslím, že u podobných filmů prozrazení konce příliš nevadí, takže…, chvilka napětí…, ano. Pták umírá, noří se do temných vod oceánu a zatímco jeho pařát ční k nebi v poslední křeči, hrdina a hrdinka si padnou do náruče.

katzman1bFilm má samozřejmě v duchu doby zcela jednoduché a naivní dialogy, ploché postavy, herci krásně přehrávají a překvapit vás nemůže absolutně nic. Čím tedy vyčnívá nad svými současníky? Zpracováním titulního monstra, protože něco takového snad nikde jinde neuvidíte. Kolosální pták si pevně zaslouží své místo mezi nejlepšími filmovými monstry všech časů. Fotky tady skutečně řeknou víc než zdlouhavý popis. Jenom doplním, že tvůrci se ani nesnažili nějak zvlášť zakrýt drátky, na nichž pták visí.

Některé scény pak představují skutečné skvosty. Opakované záběry člověk u filmu z padesátek čeká, ale přeci jenom, třikrát ihned po sobě (to zrovna pták polyká parašutisty), to už chce silné nervy. Vrcholem jsou pak záběry, kdy modely letadel ostřelují opeřence pomocí raket a ty neškodně explodují na jeho těle. Nemá cenu pokračovat dál, přeci vás neochudím o jedinečný zážitek.

Můžete se mě zeptat, zda se mi film líbil. Ano, velice. Už dlouho mě nic nedokázalo tak spolehlivě pobavit, byť pták měl dostat ještě o něco víc prostoru. Co víc prostoru, ten neměl ani na okamžik zmizet z plátna. Ovšem jeho křik mě pak pronásledoval ještě ve spánku. Pokud se vám opravdu líbí staré filmy o příšerách, zavolejte pár kamarádům, kupte si několik piv a v klidu si vychutnejte neopakovatelný zážitek. Pokud se vám nelíbí zařazení tohoto snímku mezi klasiku, tak jste namyšlení pseudointelektuálové a nezapomeňte mi poslat několik výhrůžných zpráv.

Ne, tohle ani nebylo myšleno jako klasická recenze. Spíš jen jako vzdání holdu skutečně jedinečnému filmu, který musíme zachovat pro další generace.

Režie: Fred F. Sears
Hrají: Jeff Morrow
USA, 1957, 75 min

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *