CZ Premiéra: 25.08.2011

Kasovní úspěch Žen v pokušení vedl režiséra Jiřího Vejdělka k tomu, že se rozhodl natočit podobný snímek, ve kterém na rozdíl od rok staré výtečné komedie vystupují v úlohách hlavních hrdinů muži. Přesto i v Mužích v naději hrají ženy dost důležitou roli.

Zejména v okolí domáckého Ondřeje (Jiří Macháček) se to hezkými děvčaty jen hemží. Nic s tím ale nenadělá, neboť má už dávno manželský chomout pevně kolem krku. Jeho bezduchá, odtažitá a znuděná žena Alice (Petra Hřebíčková), majitelka restaurace, kde on sám dělá číšníka, z jejich vztahu odstranila veškerou jiskru a vášeň a z manžílka si udělala otroka vhodného jen k nošení tašek a k sekýrování. Dokonce i Ondřejův tchán Rudolf (Bolek Polívka) se jeho apatii podivuje a pobízí ho k nějakému záletu. On sám děvkaří ostošest, přestože na něj doma čeká milující žena (Simona Stašová). Ondřej se nejprve zdráhá čehokoli nečestného, nevěra ani dostatek odvahy na ni se v jeho povaze prostě nevyskytuje. Pak mu ale do života vstoupí krásná Šarlota (Éva Vica Kerekes ) a vše se rázem změní. Takové okořenění manželství Ondřej potřeboval, románek se ale po čase vyvine v celou sérii záletů a stále více nezvladatelnou situaci přestane být snadné ututlávat.

Na bravurního Jiřího Macháčka se Vejdělkovi vyplatilo vsadit už v Ženách v pokušení. Teprve v hlavní roli kompletně rozkvetl, čistě komická figura mu navíc sedla rozhodně víc než třeba lehce melancholický Oskar v Nestydovi. Jeho výraz ve tváři je v některých případech k nezaplacení. Slovenka Éva Vica Kerekes mu byla milenkou už ve zmíněném Nestydovi, tady jen dostala podstatně víc prostoru. Jednak se od ní očekává být neuvěřitelně sexy (splněno) a také umět hrát a neskrývat chyby za nepřehlédnutelný dekolt (naštěstí taktéž splněno). Polívka si zopakoval oblíbenou postavu šarmantního bonvivána, sympatického až na půdu. Je naprosto skvělý v každém okamžiku, ačkoli mnozí pravděpodobně nebudou souhlasit s jeho filozofií omlouvající časté nevěry. Ta přetéká lacinostmi typu: „Není důležité, se kterou jsi, ale ke které se vracíš.“ a tak podobně. Ale zkuste nemít rádi člověka, který staví horské dráhy inspirované ladnými křivkami žen a doma ve vitríně má vystavený odlitek zadnice jedné ze svých „kořistí“, o kterém před manželkou tvrdí, že se jedná o cizokrajnou keramiku. Nemožné.

Funkčním humorem prošpikovaný scénář nutí své hrdiny pronášet jednu vtipnou repliku za druhou a nechá je prolézat scénkami, při kterých se bránice udržet nedá. Dokonce i ohraný vtip s nepozornou výměnou telefonu za žehličku dokáže Vejdělek podat neuvěřitelně svěže a nechybí mu ani schopnost umět překvapit. Někde v polovině snímku je scéna, po které jsme všichni zůstali sedět s otevřenou pusou a nevěděli, jestli se smát, nebo to brát vážně. Režisér se evidentně nebojí ani tragičtějších tónů a to filmu jednoznačně prospělo. Děj je jednoduchý, rovně zavěšené nitky se ale s přibývajícím časem pořádně zašmodrchají do velkého uzlu, který se v závěru podaří možná až příliš snadno rozmotat. Oproti Ženám a všem tradičním zvěstem o zhoršující se kvalitě pokračování Muži nijak nezaostávají, i když znovu by tento koncept režisér už vyvařovat nemusel. Ono se vlastně ani nejedná o pokračování, Muži v naději jsou naprosto samostatným filmem, jenž obsahuje jen pár podobných schémat a opakující se téma nevěry.

Stejně jako se loni v kinech prohýbala smíchy obě pohlaví, ani letos nepřijde nikdo zkrátka. Tímhle snímkem rande zaplácnete cobydup a dobře se zasmějete bez ohledu na to, zda jste muž či žena. Vejdělek opět dokazuje, že je současným králem české komedie. A že ženy umějí mnohem lépe lhát.