Přežili jsme invazi (Saints and Soldiers: Airborne Creed) – Partyzánská řežba – válečné

Dva měsíce po vylodění v Normandii podnikají Spojenci další rozsáhlou akci na evropském kontinentu. V rámci operace s krycím jménem Dragoon dochází k invazi do jižní Francie. První částí útoku je seskok amerických výsadkářů. V jejich řadách se na místo dostává desátník Curtis. Při nočním seskoku, který se uskutečnil na špatném místě, zůstává oddělen od zbytku své jednotky. Záhy ho dopadne německá hlídka, kterou však zlikviduje další výsadkář, vojín Rossi.

Společně vyrážejí na cestu k vlastním jednotkám, přičemž narazí na dalšího Američana, seržanta Jonese. Trojice napadne německé kontrolní stanoviště, kde zabije několik nepřátelských vojáků. Seržant pronásleduje jejich velitele, po zaznění jediného výstřelu se bez dalšího vysvětlování vrací ke svým druhům. Při další postupu se setkávají s členkou francouzského hnutí odporu. Od ní se jim dostane příslibu pomoci, ovšem pod podmínkou, že jí pomohou osvobodit nacisty držené partyzány. To se jim skutečně podaří, načež v doprovodu odbojářů pokračují v cestě. Během postupu se setkávají s dalším oddílem nepřátel. Ten kromě pěšáků tvoří i jeden tank. Navzdory početní nevýhodě a s minimem prostředků na boj s těžkou technikou provede smíšená francouzsko-americká skupina útok ze zálohy. Během boje se jim podaří zabít většinu Němců i zničit tank, sami však utrpí velké ztráty. Všichni tři Američané jsou raněni. Rossiho najde nepřátelský důstojník. Jedná se o stejného muže jako na kontrolním stanovišti. Seržant Jones jako kněz totiž nedokázal zabít bezbranného. Němec se zachová stejně, raněného výsadkáře ukryje a ošetří. Sám však podléhá následkům zranění, utrpěných v boji. Ráno Rossiho najdou američtí vojáci, s jejichž pomocí se dostane do nemocnice. Zde se dozvídá, že desátník Curtis byl v boji zabit, zatímco seržant Jones přežil.

 Prequel ke snímku Přežili jsem Ardeny, který ovšem nemá s příběhem staršího filmu nic společného. Podobný zůstal název, základní schéma s cestou po nepřátelském území, jeden z herců v hlavní roli (zde ovšem zcela jiná postava) a jméno režiséra. Ryan Little nicméně nepřekročil hlavní stín. K dispozici opět dostal pouze omezený rozpočet a s jeho pomocí natočil snímek, zapadající do vod průměru a zapomnění. Film zcela postrádá depresivní atmosféru, která patřila k nejsilnějším zbraním Arden. Hlavním důvodem je přesunutí ze zasněžené krajiny do fádních, nezajímavých lesů konce léta. Podobně šedě a nevýrazně působí i trojice hlavních a dost tuctových hrdinů. Zajímavějším prvkem se stávají bojové scény, které sice nesou stopy nízkého rozpočtu, ale dá se na ně dívat. O něco hůř dopadl nepřehledný souboj zblízka mezi Rossim a jedním německým vojákem, u něhož se orientujete více méně pouze pomocí Američanova poněkud neobvyklého účesu. Čím si ale film nejvíc podráží nohy, je zbytečné množství retardérů. Když se někam jde, dá se na to dívat. Pokud dojde k boji, pak také. Jak si ale vojáci někde sednou a mají chvilku čas, nastávají krušné časy. Dojde na nezajímavé promluvy a především nudní vzpomínky na blízké osoby. Z těchto flashbacků vyčnívají pouze Rossiho vzpomínky, které se odehrávají během bojů. Jejich naprostým protipólem v tom špatném slova smyslu je pak závěrečná fáze, kdy spolu Američan a Němec sedí u ohně, jeden vypráví o své rodině a druhý k němu chtě nechtě pociťuje sympatii. Celkové hodnocení? Ano, jednou se na to podívat dá. Ovšem nejedná se o nic víc, než průměrný, laciný válečný film s několika nepříjemnými chybami a neopodstatněně bržděným dějem.