Memorial day – Paralelní války – válečné

Seržant Kyle Vogel (Bennett) je příslušníkem americké armády a účastní se bojů v Iráku v období po obsazení země koaličními jednotkami. Ve svém okolí má přezdívku Sběratel. Tu získal díky svému zvyku nechávat si různé suvenýry na památku prožitých událostí, přičemž své počínání nikdy nikomu nevysvětlil. Při jedné akci utrpí zranění při explozi nastražené výbušniny a dostane se do vojenské nemocnice. Na konci svého pobytu začne vyprávět jedné z členek personálu příběh, který se odehrál během Memorial day (Den obětí války, americký svátek) v roce 1993.

Mladý Kyle trávil onen den u prarodičů a během hry se sourozenci našel bednu s věcmi, které si z války přinesl jeho děda (Cromwell). Ten se v řadách armády účastnil bojů za II. světové války v Evropě a zpět do vlasti přivezl řadu věcí, které mu připomínají různé zážitky. Svému vnukovi vypráví tři příběhy, odehrávající se na různých bojištích. Chlapec se tak dozví o pistoli, získaného od raněného německého důstojníka, střepině granátu, který veterána zranil a vyslechne vyprávění o smrti jednoho z jeho kamarádů. Tyto vzpomínky se prolínají se seržantovými zážitky z operací v Iráku. Po svém propuštění z nemocnice se vrací k jednotce a účastní se poslední akce před návratem do Spojených států. Během operace zraní nepřátelského ozbrojence. V tomto místě si vybavuje příběh svého dědy o zraněném německém vojákovi a nechává pro postřeleného zavolat lékařské ošetření. Po misi mu přijde dopis, oznamující úmrtí  jeho dědy. Poté, co se vrátí z války domů, navštěvuje seržant veteránův hrob, přičemž na něj na chvíli položí německou pistoli. Za Vogelem přichází manželka a malý syn. Ten se o pistoli zajímá a ptá se svého otce, zda by si ji mohl nechat. Dostane se mu sice záporné odpovědi, ale zároveň slibu, že se až nadejde správný čas, dozví se příběh, který se k ní váže.

            Snímku se rozhodně nedá upřít originální nápad. Myšlenka o paralele osudů dvou generací jedné rodiny ve dvou odlišných konfliktech jako taková je určitě velmi zajímavá, stejně jako jedno z ústředních sdělení filmu. To praví, že různé předměty spjaté s minulými události nám na jednu stranu umožní si tyto okamžiky připomenout, ale na straně druhé nemáme kvůli nim možnost zapomínat. Vlastní realizace bohužel už tak ideální není. Vinu nese především nedostatek financí, což představuje velmi častý problém u amerických válečných filmů natáčených po roce 2000. Zde se to výrazně projevuje na ztvárnění bojových sekvencí. Ty působí neskutečně statickým dojmem a zcela postrádají jakoukoliv dynamiku. Všechny vypadají velmi podobně a liší se vlastně pouze prostředím, v němž se odehrávají. Jejich zpracování vypadá zhruba následovně. Pár metrů od sebe se krčí dvě skupinky lidí, pálí po sobě a občas některý z vojáků padne mrtvý k zemi. Situaci nezachraňují ani občas použité zvláštní efekty, jako například útok dvou amerických letadel na německou kolonu. Provedení je v tomto případě jednoduše tristní a naprosto nepřesvědčivé. Zbytek snímku pak nabízí sice volně vyprávěné, ale na jedno zhlédnutí snesitelné, v podstatě rodinné drama o sblížení dvou generací. V obsazení zde za zmínku stojí zkušený James Cromwell, mající na kontě velmi slušnou sbírku filmů. Zde podává ze všech zúčastněných, vesměs málo známých tváří, určitě nejlepší výkon. A vůbec k tomu nemusí opouštět prostor svého domu. Jak tedy první režisérský zářez kameramana Fischera hodnotit? Jedná se o čistý průměr, což padá především na vrub nezvládnutých bojových scén. Pokud na snímek narazíte a nebudete mít zrovna nic lepšího na práci, můžete se na něj podívat, byť výsledkem bude nemastný a neslaný zážitek. Memorial day zkrátka neurazí, nepotěší a za den či dva ho máte z hlavy venku.