Spojenecká invaze do Evropy se blíží, což si ovšem uvědomuje i německá strana. Na posílení obrany posílají nacisté do Francie prapor těžkých tanků. S těmi by si sice snadno poradila spojenecká letadla, nicméně se objevuje vážný problém. V oblasti operuje letka stíhačů, přes jejíž krytí se doposud žádný britský bombardér nedostal. Velení proto naplánuje diverzní akci – malá skupina vojáků (velitel, Cikán, skautský vůdce, alkoholik, duševně nevyrovnaný a pyrotechnik) se proto vydává zničit letiště, odkud stíhačky startují. Po skončení úkolu se mají zpět do Británie dostat letadly, nabírajícími jednotku výsadkářů, která nedaleko plní jiný zvláštní úkol. Operace se však zkomplikuje hned na začátku, neboť pyrotechnika, který u sebe má většinu náloží, zastřelí ihned po dopadu Němci. Zbytku se podaří utéct, nicméně během přestřelky se skupinou pronásledovatelů je jeden ze skupiny (Cikán), postřelen a dobrovolně kryje ústup svých druhů, načež se ve chvíli, kdy se k němu Němci přiblíží, odpálí granátem. 
Zbytek mezitím podnikne pokus o získání nových výbušnin – spojí se s členy francouzského odboje. V domě, kde se mají s jedním z odbojářů setkat, však narazí na německou agentku a skupinu vojáků. Z obklíčení se jim i tentokrát podaří uniknout, ovšem za cenu vyřazení dalšího člena, a sice skauta, plnícího funkci radisty. Pro své zranění zůstává na místě, a udržuje spojení s velitelstvím v Británii. Díky tomu se konečně podaří získat tolik potřebnou trhavinu, kterou skupině dopraví britské letadlo. Je sice těsně před přistáním sestřeleno německou stíhačkou, nicméně cenný náklad se podaří zachránit. Nyní trojčlenná skupina pronikne na letiště, rozmístí trhaviny a následně útok úspěšně dokončí. Radista, pozorující explozi, o tom podá zprávu, a vzápětí poté podléhá svému zranění. Přeživší trojice naváže kontakt s britskými výsadkáři, ovšem první evakuační letadlo je sestřeleno německým tankem, zničehonic se objevivším na scéně. Tank i jeho posádku se naštěstí podaří rychle eliminovat, načež se třem hrdinům a zbytku výsadkářů podaří, pod palbou německých minometů, dostat do letadla a uniknout.
Italové ve svých válečných filmech s oblibou vysílají malé skupiny vojáků na zdánlivě sebevražedné mise, které rozhodují o výsledku celých tažení. Tenhle konkrétní případ naštěstí přináší jednu malou, a poměrně příjemnou změnu. Zatímco většina zástupců italské produkce se snaží tvářit syrově a realisticky s takovým nasazením, až se divák musí nechtěně smát, šli tvůrci „Komanda sebevrahů“ poněkud jinou cestou, a především do první třetiny, zachycující výcvik pětice statečných (zmíněného pyrotechnika nelze považovat za regulérní hlavní postavu, ve filmu řekne zhruba jednu větu) umístili různé odlehčovací momenty, postavené většinou na různorodých charakterech jednotlivých aktérů. Po výsadků ve Francii se však celá záležitost zvrtne do čistého italského průměru, který není ani zajímavý, ani příliš zábavný. Akce sice nechybí, ovšem jde o klasickou lacinou podívanou s desítkami zastřelených Němců, rozhazujících po zásahu všemi končetinami tak, že by jim záviděl i profesionální tanečník. Vlastní schéma děje se pak ustálí na jednotvárném objevování se nových a nových komplikací, z nichž každá je horší než ta předchozí a prakticky znemožňuje dokončit zadaný úkol. Scénu, kdy se tanku podaří sestřelit letadlo (za asistence opravdu nepovedeného efektu), pak raději ani nekomentuji. V celkovém hodnocení se jedná o snímek, který zůstal pod průměrem, a ač několik světlých chvilek obsahuje, určitě nepatří mezi ty, které bych doporučil ke zhlédnutí.
Konečná poznámka patřila ve většině posledních příspěvků obrněné technice. Výjimku neudělám ani tady. Stíhací letadla se mi bohužel identifikovat nepodařilo, tank na konci filmu je americký M47. Tvůrci si nedali ani tu nejjednodušší práci, aby kulomet M2 na věži nahradili něčím německým.
Ve „Válečných filmech“ se mi zatím úspěšně dařilo ignorovat americkou účast ve Vietnamu, což se pokusím napravit v příštím pokračování této rubriky. Jak do války samotné, tak do výcvikového střediska námořní pěchoty se podíváme ve výborně natočeném snímku, známém u nás pod ne zrovna ideálním překladem „Olověná vesta.“
Komando sebevrahů (Commando suicida)
Režie: Camillo Bazzoni
Hrají: Aldo Ray, Tano Cimarosa, Ugo Fangareggi, Luis Dávila, Manuel Zarzo, Pamela Tudor, Vira Silenti
Itálie/Španělsko, 1968, 96 minut
Napsat komentář