Režie: Alexandr Gavrilovič Ivanov
Hrají: Vasilij Merkurjev, Anatolij Verbickij, Alexej Pokrovskij, Irina Radčenko, Oleg Žakov, Nikolaj Krjučkov, Pavel Volkov
Sovětský svaz, 1949
Konec války se blíží, Němci ovšem nemají nic lepšího na práci než držet linii a potají se připravovat k útoku. Do jejich týlu vyráží průzkumná jednotka s krycím jménem „Hvězda“, vedená zkušeným poručíkem Travkinem, s hlavním cílem zjistit o chystaném útoku co nejvíce. Zadané úkoly plní svědomitě, vyhýbají se přímému boji s Němci a jsou tak úspěšní, že nepřítel usoudí, že průzkumných skupin v oblasti operuje víc. Do boje proti domnělým nepřátelům vyráží početné jednotky. Průzkumníci zatím zjistí důležité informace a chystají se k návratu. Smyčka kolem nich se však stahuje, jednotka se ocitá v obklíčení ve starém seníku (či co to bylo). Navzdory ztrátám a početní převaze protivníka se jim podaří z obklíčení uniknout. Šance na úspěšný návrat se však stále ztenčují. Travkin vysílá dva muže, aby za každou cenu doručili informace na velitelství a sám se zbytkem skupiny kryje jejich útěk. Jeden ze dvou mužů padne (hrdinskou smrtí, samozřejmě) v boji s Němci, druhý, na pokraji sil, se dostane zpět k vlastním liniím a důležité zprávy předá. Sovětská vojska se tak mohou na Němce připravit a neočekávaně spustí vlastní protiútok, kterým rozvrátí protivníkovi linie. V průběhu boje zjistíme, že poručík Travkin a zbytek jeho skupiny přežil a nyní se nadále zapojuje do bojových operací.
Film z roku 1949, který se později dočkal několika pozdějších adaptací (naposledy v roce 2002) si své místo mezi slavnými filmy nezaslouží ani tak svými kvalitami, jako spíš dobrou vzniku, tedy relativně brzy po válce. Bohužel, zub času vykonal svoje. Bojové scény vypadají neuvěřitelně naivně a jejich zpracování většinou nestojí za nic (výjimku tvoří závěrečný sovětský útok, jenže ten se skládá ze skutečných válečných záběrů). Střety mezi průzkumníky a Němci pak vypadají opravdu tragicky, a to i měřeno tím nešťastným rokem vzniku. To i já, běhajíc za svých mladých let s klackem po lese, jsem vypadal víc jako voják. Co ovšem film rozhodně nepostrádá, je určitě atmosféra. Odjakživa tvrdím, že válečným filmům sluší ponurý černobílý obraz a u „Hvězdy“ to platí dvojnásob. Scény, kdy se průzkumníci přesunují za liniemi nepřítele v temných lesích, brodí se potoky a skrývají se před 
německými vojáky představují skutečně výtečný zážitek. To všechno navíc ještě umocňuje výborná hudba. Nicméně, běžnému divákovi film příliš nedoporučuji, toho spíš zaujme již zmíněná verze z roku 2002. Je mnohem akčnější a vzhledem k době vzniku i lépe zpracovaná. Průběh obou filmů je překvapivě podobný (přiznám, jiné zpracování „Hvězdy“ jsem zatím neviděl) a co mě velice překvapilo, tak tragičtější vyznění filmu novějšího, kdy se z jednotky nikdo nevrátí. Já osobně shlédnutím filmu nijak neutrpěl, nenudil jsem se a můžu říct, že mezi sovětskými válečným filmy s tématikou II. světové války patří k těm povedenějším.
Na závěr uvádím jedno překvapivé zjištění. Film se nám mimo jiné snaží namluvit, že všichni příslušníci německé armády, včetně důstojníků, se mezi sebou bavili čistou ruštinou. V takových případech si člověk začne vážit filmů, kde se slovník nacistů omezuje sice na pět, ale zato německých, slov.
Napsat komentář